Dobytí Kočičího hrádku statečnými retrievery aneb Bára už zase stojí ...
Lákavá předpověď počasí nás přivedla k myšlence vrátit se po necelém roce do krásných lesů Podhůra kousek od Slatiňanského zámku. Kočičí hrádek už určitě znovu obsadily kočky, odfouknutou rozhlednu Bára už stačili znovu postavit a hlavně se od poslední návštěvy změnil náš stav z „mudla“ na „geokačer“a v místních lesích je opravdu hojný výskyt ukrytých krabiček s „poklady“. Příjemný a velice trpělivý doprovod na procházce jsme našli ve společnosti východočeských kamarádů – Maxíka a jeho zlatých retrievřích holek Lary a Boci, další psí dorostenky Triniti a její starší „sestry“ Peggy a samozřejmě rozměrově nepřehlédnutelného, ale zato zcela určitě nejhodnějšího miláčka Dárlý, jinak Cane Corso Italiano v celé své kráse. A když jsme se nakonec dočkali i bloudících kamarádů Petra s Miriam s jejich psím doprovodem Olli a Andym, mohli jsme v plné sestavě vyrazit směrem ke Kočičímu hrádku. Ale můžete se na ně zlobit…
Kočky evidentně zmizely ještě před příchodem naších devíti psů a dokonce i kolemjdoucí turisté se drželi raději stranou ... z Kočičího hrádku se na chvilku stal psí ráj. Pokračování procházky už proběhlo zcela bez problémů. Rozhledna stála pevně na svém místě a dokonce jsme i na vrchol vystoupili, ukryté krabičky na nás z lesa skoro vyskakovaly a závěrečný pozdní oběd v Monaku včetně lákavých zákusků neměl žádnou chybu … a tak musíme ještě jednou poděkovat kamarádům za milou společnost a trpělivost, se kterou nás občas nechali prohledávat roští a škvíry ve skalách a stromech, příliš se nesmáli naši trošku potrhlé zábavě. A tak už se moc těšíme na další setkání … a ještě malý vzkaz Maxíkovi – ta super odpuzující směs, kterou na příště namícháme, už tě musí odradit …
O Kočičím hrádku se nedochovalo mnoho zpráv. V letech 1898–1901 ho nechala postavit Vilemína Auerspergová. Architektura stavby je ovlivněna romantismem. Tento umělecký směr předminulého století hledal inspiraci v rytířském středověku a v architektuře se snažil o teatrální iluzi života na starém hradě před staletími. Miniatura zděného hrádku, který stojí na křemencové skalce byla určena pro zámecké děti, které tu rády trávily svůj čas.
Rozhledna Bára - U Čertovy skalky vyrostla rozhledna tvaru trojbokého jehlanu nazvaná Bára. Atypická konstrukce připomíná spíše obří stavbu ze zápalek nebo dětskou stavebnici. Jak sám autor Martin Rajniš přiznává, hráňová stavba je ojedinělá nejen v Evropě, ale pravděpodobně i v celém světě. Lehká a vzdušná konstrukce rozhledny je vyrobena z modřínového a dubového dřeva a je vysoká 29,8 metrů. Modřínová prkna tesaři postupně složili do zužujícího se jehlanu, mezi ně jsou vkládány čtvercové proložky vyrobené z latí. Zajímavé je, že hřebíky jsou použity pouze na tyto čtvercové proložky. Vedle rozhledny stojí dřevěný domek, jenž bude sloužit jako bufet a zázemí pro obsluhu rozhledny. Životnost obou originálních staveb odhaduje architekt Martin Rajniš na přibližně 50 let. Turisté z rozhledny uvidí nejen okolí města, ale i Orlické hory a Krkonoše. – psáno před rokem
Bohužel se rozhledna zapsala do historie netypickým unikátem a to jako rozhledna s nejkratší dobou existence - Poprvé otevřena pro veřejnost v sobotu 21. června 2008 nevydržela nápor vichřice 25.6. a musela být stržena – po čtyřech dnech provozu …
Dnes stoji na stejném miste obnovená rozhledna Bára, která byla slavnostně otevřena 3.9.2009. Její stavba je však upravena tak, aby odolala větru i o rychlosti 200 km/h. Uvnitř Báry je vztyčen pevný hranol, který dokáže nezávisle přebírat vodorovné síly do základu. Základy jsou zvětšeny a doplněny a je posílen systém lan. Proti původní stavbě byl odlehčen vršek, tvořený kovovým stožárem, který klade mnohem menší odpor větru. Speciální mechanismus kotevního systému každou hodinu na 30 vteřin automaticky povolí, aby dřevěná konstrukce mohla reagovat na změny vlhkosti a teploty, při silném větru je uvolnění blokováno. Uvnitř objektu je válcové schodiště z dubových fošen. Vyhlídková plošina je umístěná asi 15 metru nad zemi, dalších deset metru měří kovový stožár s vlajkou.
Návrší Vrchlického vytváří seskupení několika skalisek pod východním zalesněným svahem Hůry. Nachází v třešňovém sadu nad městem Slatiňany. Bylo to oblíbené místo odpočinku básníka Jaroslava Vrchlického, který ve Slatiňanech pobýval na letním byte v letech 1890 - 1909. Dne 2. května 1926 byla na skalce osazena plaketa od O. Španiela s podobiznou básníka a celé návrší bylo po něm pojmenováno. Na východní straně skalky se nachází sloup s obrazem Panny Marie. Ten nechala vybudovat kněžna Gabriela Aueršpergová v roce 1852. Obraz pochází z poloviny 15. století a kněžna si ho přivezla ze zbořeného kláštera v Rakousku.
Aueršpergská vyhlídka byla situována na skalnatém výchozu nazvaném Chlum, vystupujícího ze svahu jihozápadní strany lesnatého návrší Hůra skýtající malebný výhled na kochánovický rybniční úval. Původně to bylo myslivecké zařízení a zahrnuto ve slavicko-kochánovickém oborním hájemství, zřízeném za účelem chovu jelení zvěře. Po odplocení kochánovické části obory po II. světové válce převzal lesní revír stát, věž zpustla a zůstalo z ní žalostné torzo. Turistické veřejnosti byla ruina věže zpřístupněna v roce 1992 a označena kótou 370 m n. m.
