Jaro je tady ... všichni rychle do přírody ...

Dlouho slibované a očekávané krásné jarní počasí jsme využili na výlet do krásného kraje v okolí Berounky, hradu Karlštejn a Sv.Jana pod Skalou. Tentokrát jsme velký labradoří výlet rozdělili na naší dopolední rozmanitou skupinku ve složení Ulli, Olli a Norinka zastupující labradory, za bojové (bojový od slovo bojí se) psy bullterierka Summer, za placaté čumáky hrdá dvojice Hector a Danny a kolem nás všech se rychle pohybující neunavitelná borderka Roxy. Protože byl naším cílem i odlov několika keší vyrazili jsme spolu s množství dalších jarních výletníků ze Srbska nejprve podél Berounky do starého kamenného dolu Alcazar na náš první pokus o nalezení kešky. A byl to odlov hodně náročný. nevím co přesně měl autor na mysli, když psal, že k nalezení budeme muset vynaložit trochu námahy, ale kdyby mi někdo na začátku řekl, že to bude až nahoře na skále, tak bych si stoupání asi rozmyslel. Ale nakonec to přece jen stálo za to.

Podél trénujících horolezců jsme se s našimi skalním psy Summer a Roxy vyškrábali až nahoru a vedle úspěšného nálezu jsme byli ještě odměněni krásným výhledem na, v údolí tekoucí, Berounku. A když si Summer nechala vymluvit pomazlení se s po skalách lezoucími horolezci, mohli jsme pokračovat podél potoka Loděnice do Hostimi, kde nás čekal v hospodě U krobiána zasloužený oběd. Tady jsme se také poprvé potkali s druhou labradoří odpolední skupinkou, se kterou jsme se původně chtěli na trase potkat, ale protože postup s našimi labradory podél vody a naše lezení po skalách nám zabralo více času než jsme původně předpokládali, potkali jsme se zase až v další restauraci na konci naší procházky v Srbsku. Po dobrém obědě jsme zvládli další stoupání na skálu nad Sv. Janem a opět odměněni nálezem kešky a krásným výhledem do údolí, jsme pokračovali přes skanzen těžby kamene v Solvayových lomech, Propadlé vody a kolem Bubovických vodopádů zpět do Srbska. Krásný den jsme po 18 km ukončili zaslouženými horkými malinami na zahrádce hotelu U Berounky. Nalezení dalších dvou kešek na cestě domů a zvýšení dnešního geoskore na pět bylo už pouze příjemným bonbónkem za velice povedeným dnem.

a co jsme viděli...

Sv. Jan pod Skalou - je malá vesnička jejíž dominantou je Benediktinský klášter. Podle legendy zde v 10. stol. sídlil poustevník sv. Ivan. Klášter založen poč. 13. stol. Po objevení ostatků sv. Ivana r. 1589 nastal nebývalý rozkvět jako poutního místa. Po třicetileté válce přestavován za účasti K. Luraga, nový kostel dokončen r. 1661, vlastní klášterní budovy pak r. 1731 za účasti K. Dienzenhofera. Klášter zrušen dekretem Josefa II. r. 1785 a pak sloužil různým účelům (textilní továrna, lázně), za pánů ze Schirndingu jako zámek. Čtyřkřídlý dvoupatrový komplex sestává z býv. raně barokního konventu (vých. a jižní křídlo) z r. 1661 a vrcholně barokní prelatury (záp. a sev. křídlo) z r. 1731, okolo čtvercového nádvoří. Na záp. straně přiléhá raně barokní klášterní kostel Narození sv. Jana Křtitele z r. 1661 s věží z r. 1600, zbytkem pův. renes. kostela. Na jižní straně kostela zachovány tři jeskyně zvané Chrám sv. Jana Křtitele, Starý kostel Panny Marie a Klášterní krypta upravované barokně. V kostele zachována pouze  polovina z pův. zařízení, hlavní oltář s obrazem J. J. Heinsche z r. 1695. V refektáři v prelatuře zachována štuková a fresková výzdoba stropu z r. 1730.
Svatý Jan pod Skalou je již po několik staletí významným centrem  kulturního a společenského dění. Vděčí za to nejen nedalekému hradu Karlštejnu a  bohaté historii, ale především ojedinělostí a polohou místa samého uprostřed krásné přírody Českého krasu. Navíc je to místo velmi přístupné z nedaleké Prahy. V současnosti je Svatý Jan pod Skalou - po Karlštejnu - druhým nejvíce navštěvovaným místem v okrese Beroun. Pozornosti návštěvníků se těší již od 15. století, kdy se ke Svatému Janu upínala pozornost návštěvníků především o svatojánské pouti (poslední neděle v červnu). Slavné Svatojánské poutě přetrvaly až do poloviny 20 století, kdy byly s nástupem komunismu v našem státě potlačeny.Od dávných dob sem směřovaly kroky nejen obyčejných lidí, ale také mnoha panovníků a význačných osobností. V minulosti to byly zejména návštěvy mnoha císařů a  jejich vzácných hostů doprovázených svými chotěmi a dvorním služebnictvem. Mezi nejvýznamnější patřila slavnostní návštěva císaře Matyáše v roce 1613, císaře Ferdinanda II. a Ferdinanda III.  Po stránce církevní jsou se Sv. Janem pod Skalou spojena i jména mnoha českých arcibiskupů. V minulosti navštívili Sv. Jan K.H. Mácha, bratří Čapkové (kteří sem dojížděli za svým otcem, působícím zde jako vrchní lázeňský lékař kolem roku 1906). Významná byla též návštěva ministrů států tzv. Malé dohody, v čele s Eduardem Benešem.

Lom Alcazar - stěnový etážový lom Alkazar, zakousnutý do boku pravěkého hradiště Kozel, představuje hlavni dominantu údolí Berounky nad ústím Kačáku. Je vyhledáván horolezci jako lokalita pro sportovní lezení a často je též využíván pro natáčeni filmových exteriéru. Těžba v lomu Alkazar probíhala v první polovině 20. století, vedla odtud dokonce úzkokolejná dráha směrem na Beroun, jejíž zbytky se dochovaly dodnes a lze si jich povšimnout podél cesty do Berouna. Dokumentaci tohoto lomu a strojové vybaveni lanové dráhy lze spolu s dalšími exponáty shlédnout jako expozici ve skanzenu Solvaylovy lomy. Z konce 2. světové války pochází systém podzemních prostor, který měl sloužit jako tajná továrna pro výrobu výzbroje německé armády. V 50. letech 20. století zde byly uskladněny nízko a středně radioaktivní odpady. Teprve v roce 1995 byly podzemní prostory uzavřeny neprostupnými betonovými clonami. V současnosti lom nabývá přírodní ráz a začleňuje se do okolní krajiny.

Bubovické vodopády - označení „vodopády“ je přece jen trochu přehnané. Kaskády tvoří mohutné vápencové schody, porostlé mechem a řasami, po kterých voda proudí jen občas – nejčastěji za jarního tání. V místě dopadu vody se vytvářejí travertinové kupy, které jsou při vyšším stavu vody opětovně odplavovány. Přesto je tohle malebné místo jednou z nejzajímavějších přírodních atraktivit Českého krasu. Bubovický potok, který se vynořuje před vodopády, aby se v dálce spojil s Berounkou, láká mnoho turistů. Vodopády jsou nejhezčí v zimě – to jimi sice neprotéká voda, zato je zdobí třpytivé rampouchy a peřiny bělavého sněhu.