Osamělé toulky přírodou aneb bez mapy ani ránu ...
Je neuvěřitelné, že se v dnešní době dá najít takový krásný kus přírody kousek od velkých měst a během procházky nepotkat jediného člověka. Tak takové to může být při procházce po Slavické oboře. To je pro veřejnost otevřena pouze dva měsíce v zimě a dva v létě, nevedou tu žádné turistické cesty a nejsou tu žádné restaurace a asi proto není tohle místo příliš známé. O to více nás návštěva obory lákala. Stihli jsme to jen pár dní před uzavřením, ale určitě jsme času stráveného na výletě nelitovali. Poznali jsme pouze malou část z tohoto krásného místa a jsem si jistý, že se sem určitě ještě vrátíme ...
Slavická obora byla založena již ve 2. polovině 18. století knížetem Auerspergem na ploše 1183, v současnosti zabírá plochu 680 ha. Kromě chovu jelení a mufloní zvěře tu najdeme i chovnou stanici kladrubského vraníka. Obora se nachází mezi obcemi Trpišov, Licibořice, Slavice a Práčov. Slavická obora je otevřena v únoru, březnu, červenci a srpnu. Po zbytek roku je veřejnosti uzavřena, proto využijme letní měsíce a vyražme na výlet právě tam. Slavická obora - to jsou starobylé dubové aleje, rozsáhlé louky, romantické rybníky, jelení a mufloní zvěř, ale hlavně nepřehledná síť různých lesních cest, úvozů, spojovacích cestiček a asfaltových silniček, ve kterých se bez mapy lehce ztratíte.
Strádovské peklo - území leží severně od Nasavrk ve Slavické oboře. Rezervaci tvoří kaňon řeky Chrudimky a přilehlých přítoků, charakteristický mnoha geomorfologickými jevy a zbytky přírodě blízkých lesních společenstev, na které je vázáno mnoho ohrožených druhů organismů. Území je součástí Slavické obory, do níž je vstup návštěvníků sezónně omezen.
Strádov - hrad byl založen někdy v první polovině 14. století, tehdy měl ještě patřit králi. Strádov byl součástí panství, do kterého patřily i nedaleké Nasavrky, proto má dějiny téměř totožné. Ale popořádku. Zmínky o hradu začínají v okamžiku, kdy král Karel IV. daroval Nasavrky i Strádov (celé panství) příteli Janu Očkovi z Vlašimi, což byl v té době olomoucký biskup. Stalo se tak někdy po roce 1354. Hrad brzy přechází do rukou pánů z Chlumu, konkrétně Jaroše z Chlumu, ten založil klášter sv. Jakuba naproti Strádovu a uvedl do něj mnichy z podlažického kláštera. Až do roku 1421 byl hrad ušetřen hrůz Husitské revoluce. Pražané přitáhli ke Chrudimi, vtrhli do města, zničili dominikánský klášter a mnichy zabili. Poté vojsko táhlo k Podlažicím, Práčovu a Strádovu, kde zničili zdejší kláštery. Jan ze Strádova se účastnil tažení Husitů, možná byl i jeden z vůdců, protože část vojska, které se vypravovalo za hranice se nazývalo Strádovští. Území potom velmi často měnilo majitele, ale Strádov byl pravděpodobně za husitských válek pobořen, v roce 1457 je uváděn jako zbořený. Hrad byl neveliký, měl zhruba sedmiúhelníkový půdorys. Z hradeb se dochovala část obloukové hradby na severní straně. Dále se zachovala část čelní budovy. Ze zadní budovy dochovaly pouze terénní nerovnosti. Z jižní strany je příkop, přes který vedl padací most. Jihozápadně od hradu bylo rozsáhlé předhradí, opevněné hradbou, branskou věží a příkopem. U věže stála čtverhranná budova. Dále zde byly konírny, stáje, hospodářská stavení a ubytování čeledínů. Do součastné doby se zachovaly z předhradí pouze zbytky studně a sklepení.
Oppidum u obce Hradiště je situováno na ostrožně nad řekou Chrudimkou, dnes nad Křižanovickou přehradou. Samotné jádro má rozlohu kolem 20 hektarů. Je jediným doloženým keltským oppidem ve východních Čechách. Tvořilo nejspíš spojnici mezi povltavskými oppidy v jižních a středních Čechách a mezi jejich protějšky na Moravě. Oppidum bylo z větší části přirozeně chráněné strmými svahy a řekou Chrudimkou. Nejvíce zranitelná místa byla chráněna dvojitým a někde i trojitým valem. Tyto valy jsou dobře patrné dodnes.
