Norské vodopády a výlet k ledovcovému jezeru Bondhus a splazu Bondhusbrea
Po dalším campu na krásném místě u jezera Orte jsme se probudili do krásného dne a vydali na další cestu na sever. Nejprve jsme museli objet celý Lysefjord, pusté a neprůchodné území kolem něho a postupně dorazili až k Preikestolenu. Tady nás čekala opět neprůhledná mlha a hlavně neuvěřitelné davy lidí. Byla neděle a tady jsme poznali další důležitou informaci k naší další cestě. Ta nejznámější, nejpřístupnější a nejnavštěvovanější místa nemusí být ta nejkrásnější. A to hlavně, když se nechcete o své zážitky dělit se zástupem dalších turistů, kteří využijí možnosti dopravit se pohodlně až skoro k místu obdivu. Je lepší si najít místo náročněji dostupné a netlačit se s davy lidí valících se po cestě nahoru a dolů. Hlavně z tohoto důvodu jsme se rozhodli vynechat tento pro cestovní kanceláře „povinný“ výlet a pokračovat v další cestě na sever do oblasti národního parku Folgefonna a k nádherným vodopádům v jeho okolí. 
Nejprve tedy norské vodopády. Teprve po několika dnech cesty jsme se přestali zastavovat a obdivovat každý malý kousek padající vody, protože pro nás Středoevropany, zvyklé na to, že se vodopádem označuje každý malý několikametrový přepad na říčce, je to prostě nádhera. On totiž za další zatáčkou a kopcem bude další ještě větší, krásnější a mohutnější …. . V Norsku jsou jich tisíce a jen ty největší z nich dostanou i své jméno a a pokud už tedy mají své pojmenování, pak zní nějak takto: Låtefossen, Vøringsfossen, Målselvfossen a podobně. Krkolomné názvy, ale mají přece jen jedno společné … stačí rozluštit, že slovo fossen znamená vodopád. A viděli jsme těch nádherných „fossenů“ opravdu hodně. Podle žebříčku stovky nejkrásnějších vodopádů světa jich je v Norsku hned 21 a hned tři jsou v první desítce. A ten nejkrásnější je prý Langfossen na řece Vaula, ale ten si musíme naplánovat na nějakou další cestu na sever. Při cestě na sever jsme se zastavili u jednoho z nejznámějších vodopádu Låtefossen - v překladu Hřmící vodopád, kousek od městečka Odda, kde se dva prameny dlouhé 165 m zhruba uprostřed setkávají a dolů už dopadají jako jeden. Mě osobně se ale ještě více líbil mnohem méně známý nedaleký vodopád Vidfossen, který jsem si mohl prohlédnout za ranního slunce a vypadal opravdu nádherně. 
A potom už jsme vyrazili na další výlet a to k ledovcovému jezeru Bondhus pod stejnojmenným ledovcovým splazem. Nejprve jsme 12 km dlouhým placeným tunelem podjeli hory a z parkoviště nad vesničkou Sunndal vyrazili za opravdu krásného slunečného počasí k jezeru. Cesta byla opravdu úžasná. Nejprve příjemné stoupání podél říčky až k začátku jezera, které samozřejmě okamžitě upoutá svou nádhernou zelenomodrou barvou, způsobenou právě ledovcovými plaveninami a sedimenty. Úplně to lákalo ke koupání, ale označení ledovcové jezero platilo i s ohledem na teplotu vody … přece jenom vytéká z ledovce a tak si koupání vyzkoušeli pouze naši labíci … a ti byli rozhodně spokojení. My jsme si vodu vyzkoušeli pouze při další cestě kolem jezera při brodění jednoho z potoků, který se v úžasném vodopádu také řítil do jezera a bylo to docela příjemné zpestření cesty. Postupně jsme došli až pod kamennou stěnu, kde nás přivítalo stádečko žebravých horských koz, ale teprve vysoko nad námi začínal vlastní ledovec. Pro dnešní den nám tedy osahání ledu zůstalo nedostupné, ale všechno mělo teprve přijít později … V každém případě to byl jeden z nejhezčích dnů v Norsku.
Jak se v Norsku prodávají třešně ….
Za malou poznámku v další cestě určitě stojí nákup výborných norských třešní, které jsme u cesty zahlédli. Překvapení pro nás bylo už i to, že v Norsku na stejné rovnoběžce, kde v nedalekém Grónsku je věčný led a sníh, dozrávají nejen třešně, ale i výborná jablka, hrušky a dokonce i meruňky. Prostě svahy fjordu, kde nahoře bylo vidět bílé čepice sněhu, byly plné krásných ovocných sadů. Ale pro nás úžasným překvapením byl hlavně způsob prodeje. Podél cesty na místech pro zastavení stály malé stánky, ve kterých byly vyrovnány krabičky s třešněmi, cedulka s cenou a malá pokladnička s penězi. A jinak nikde nikdo. Člověk si vzal třešně, do pokladničky vložil požadované peníze, případně si sám vrátil zbývající částku, pokud neměl dostatek drobných. Majitel přišel až večer, aby si odnesl tržbu a uklidil stánek. No jak dlouho si myslíte, že by u nás takový stánek vydržel … o pokladně ani nemluvím … Tohle je jedna z věcí, po kterých se mi bude opravdu stýskat