Cesta přes moře a první krásný den na nejjižnějším cípu Norska ... a prý, že je tu zima
Tak jsme po dlouhých přípravách konečně vyrazili na sever. Očekávání nových poznání nás „rychle“ přeneslo po nudných a nekonečných německých a dánských dálnicích, kde jediným zpestřením byl průjezd hamburským přístavem a pozorováním upravených dánských pastvin s krávami jak z reklamy na zdravou výživu, až k dánskému přístavu Hirtshals. Tady už nás čekal superspeed trajekt společnosti Color Line - směr norský Kristiansand. Pro nás středoevropské suchozemce byla už jízda tímto kolosem pro cca 760 automobilů a dvě tisícovky pasažérů zážitek sám o sobě. Jedenáct pater propojených výtahy, restaurace, bary, obchody, herny a rychlost 27 uzlů. Za tři hodinky jsme se ani nestačili pořádně rozkoukat a prohlédnout loď a už jsme se připravovali na vylodění na norské půdě. Vyděšeni českými veterináři a úředníky jsme s obavami očekávali náročnou kontrolu našich psů a všech dokladů pro ně, jejichž shánění nám před odjezdem zabralo několik dnů, ale nakonec jsme z lodi vyjeli v takovém tempu, že jsme si vlastně ani nevšimli, že jsme nějakou celnicí projeli. Možná ten starší pán pohodlně se opírající o zeď mohl být ten s napětím očekávaný celník, ale jistě to nevíme. Teprve další pobyt v Norsku nás poučil jak to tu vlastně s dodržováním předpisů a jejich kontrolou vlastně je … ale to až někdy příště. 
A potom už nás po přenocování kousek od Kristiandsandu čekal první den naší norské cesty. Nejprve jsme zamířili podél pobřeží se zastávkou v městečku Hollen na nejjižnější výběžek Norska - mys Lindesnes s krásným majákem a drsným okolím se skalisky a výhledy na otevřené moře. Během malé procházky za nádherného slunečného počasí jsme se pokochali krásným vřesem a drsnou přírodou kolem a odpoledne se rozloučili s mořem a zamířili na sever do vnitrozemí směrem k Lysefjordu a našemu prvnímu výletu do norských kopců …