Historické památky a rybí trh v deštivém Bergenu a zkouška brzd na Trolí stezce

Po dvou dnech v norské divočině jsme opravdu potřebovali odpočinek a tak jsme na další den naší severské cesty naplánovali návštěvu druhého největšího norského města Bergenu. To je vedle historické v seznamu UNESCO zapsané čtvrti Bryggen a slavného rybího trhu známé hlavně tím, že je to město s největším počtem deštivých dnů. Poloha na pobřeží a úpatí sedmi hor znamená, že tu rekordy v počtu deštivých dnů padají, jak na běžícím pásu. V roce 2007 tady pršelo 89 dní za sebou a v průměru je Bergen skrápěn deštěm 213 dní v roce! Tady, víc než kde jinde, platí norské přísloví, že není špatného počasí, jen špatného oblečení. Samozřejmě, že i na nás na chvilku došlo a během celkem slunečného dne se i speciálně pro nás jeden dešťový mrak objevil. A opravdu to tady nikdo výrazně neřešil. Prší, no a co … A tak jsme si vedle prohlídky památek vychutnali i velrybí steak a úžasné krevety v tržnici Fisketorget. Den jsme zakončili vynikající smetanovou zmrzlinou a pokutou za špatné parkování. Když člověk nevidí značku se zákazem, tak to ještě neznamená, že tam není … OK, naštěstí byla pokuta skoro stejná jako cena parkovného.
Druhým trochu více odpočinkovým dnem byl přejezd Trollveggen a Trollstigen tedy Trolí stezky a trolího stěny. Tady se namáhal více motor a brzdy našeho „myšáka“ než naše nohy. Ale i tak to byl úžasný zážitek. Nekonečné stoupání na Trolí stěně podél strmých skal a úžasného 180 m vysokého vodopádu Stifossen, to je takové norské povinné cvičení. Myslím, že tuhle cestu si musí při návštěvě Norska projet každý …

Bergen - "Zelená louka mezi horami." Tak by se dal přeložit původní název Bjørgvin, kterým pojmenoval dnešní druhé největší norské město král Olav Kyrre roku 1070. Historické, kulturní, deštivé. Takové přívlastky si zasloužil dnešní Bergen za svou minulost i zeměpisnou polohu. Bergen byl po celou svou historii také centrem obchodu a námořní dopravy.  Od svého založení roku 1070 se město rychle rozrůstalo a stalo se nejvýznamnějším městem severu Evropy. Němečtí hanzovní kupci žili ve svých oddělených čtvrtích města a především Bryggenu a těšili se výhradnímu právu obchodovat s rybáři ze severu, kteří sem každé léto přijížděli prodat své úlovky. Své stopy v Bergenu zanechala i 2. světová válka. Během německé okupace roku 1944 explodovala německá výbušninami naplněná loď kotvící u pevností Bergenhus. Zničila tak nejen historické budovy, ale zabila i mnoho lidí. Historicky nejstarší a nejnavštěvovanější část Bergenu je Bryggen. Díky častým požárům se neustále přestavoval, ale podle tradice byl vždy znovu vystavěn ve stejném duchu. Proto má celý Bryggen nezaměnitelného genia loci – většina budov je různě pokřivená a zprohýbaná, protože stojí na popelnatém podloží.. V dobách Hansy bylo město pod silným německým vlivem. Bryggen byl v rámci Bergenu jakousi německou a dokonce zákonem oddělenou výspou, kde ani sňatky mezi obyvateli Bryggenu a ostatního Bergenu nebyly povoleny. Při přestoupení tohoto zákazu musel novopečený otec za trest koupit a s kamarády vypít sud piva, oženit se však přesto nesměl. Vzhledem k ceně alkoholu v Norsku to byl trest poměrně tvrdý. Hansa se v Bergenu resp. v Bryggenu udržela ještě dvě století poté, co v ostatní Evropě nenávratně ztratila svou pozici. Společnost obchodníků v Bryggenu měla takovou moc a autonomii, která uváděla do rozpaků i dánské krále, a tak děla pevnosti v Bergenu nemíří na moře, aby chránila Bergen, ale jsou otočena přímo na Bryggen. Odkaz Hansy je v Bergenu stále živý. Kromě čilého ruchu v přístavech je to také kulturní bohatství a otevřenost světu, které dávají Bergenu jeho jedinečnou atmosféru. Bryggen zapsán na seznam UNESCO od roku 1979.
Bergenhus festning - Ve středověku, kdy byl Bergen hlavním městem a politickým centrem Norska, začala vznikat kolem tohoto místa na vnějším okraji přístavu kamenná zeď. Během vlády krále Haakona Haakonssona v letech 1247 až 1261 byla v opevnění vystavěna rezidence Haakonshallen, která sloužila zároveň jako sál pro politická jednání, oslavy, obědy, nebo hned při otevření pro svatbu královského syna. V roce 1944 byla kamenná stavba silně poškozena výbuchem trhavinou naložené lodi. Mezi lety 1955 - 1961 se Haakonshallen dočkala restaurování a dnes slouží třeba jako koncertní síň. Součástí pevnosti se stala i věž jejíž historie sahá do konce 13. století. Současnou podobu jí ale dal v roce 1560 Erik Rosenkrantz, tehdejší vládce Bergenské pevnosti. Věž sloužila částečně jako jeho rezidence i jako součást opevnění Bergenu. Dnes je Rosenkrantztårnet považována za největší renesanční památku celého Norska.
Trollstigen, česky „Trolí stezka“, - úzká silnička, která se klikatí po prudkém úbočí skalnatého a kamenitého  svahu. Z údolí Romsdálen vyrůstá obrovská stěna Trollveggen  -stěna Trolů, která byla velmi dlouho považována horolezci za nepřekonatelnou. První výstup se zde uskutečnil až v roce 1964. Její skalnatý a hrozivý vrchol končí až v bezmála osmnáctistech metrech a slunce na ni neposvítí jak je rok dlouhý. Cesta Trollstigen - tedy Trolí stezka, která se pod ní vlní, začíná poblíž městečka Andalsness a vede údolím Isterdalen až k Trollí stěně, kde je zakončena jedenácti serpentýnami úzké silnice v téměř kolmém svahu stěny Trollveggen. Jediná silnička do horského průsmyku ve výšce 850 metrů nad mořem tu stojí už přes 70 let. Po osmi letech budování jí slavnostně otevřel král Haakon VII. 31. července 1936.