Foto: Chopok, Ďumbier, Štefánikova chata … za kamzíky a svišti na vrcholy Nízkých Tater

Druhou část našeho slovenského výletu jsme zamířili do samého srdce Nízkých Tater a to na Chopok a Ďumbier - nejvyšší vrchol těchto nádherných hor. Tady to byla pro mě taková malá vzpomínková procházka, protože jsem tu byl před opravdu mnoha a mnoha lety jako dítě s matkou na dovolené ROH. Bylo zvláštní, jak se mě některé vzpomínky až překvapivě jasně vybavovali. Byl to příjemný návrat. Chopok jsme se rozhodli zdolat z jižní strany a výpravu jsme tak zahájili na Trangošce a od dolní stanice lanovky začali drsný výstup na Chopok. Lanovka naštěstí mimo sezonu nejezdí a protože na sedačky bychom naše labradory asi jen těžko dostali, nemuseli jsme se nechat deptat pohledem na pohodlné turisty, kteří by se nám vznášeli nad hlavou a bez námahy zdolávají výškové metry. Kopec to byl opravdu nekonečný, ale nakonec jsme to zvládli a odměnou nám byl úžasný čaj z horských bylin a ještě lepší kapustnica v Kamenné chatě pod Chopkom. Na čerstvém vzduchu a po tom výkonu prostě chutná … Hřebenová cesta na nejvyšší vrchol Nízkých Tater byla po odpočinku mnohem jednodušší a tak za správně proměnlivého horského počasí, kdy se střídaly slunečné okamžiky s neprůhlednou mlhou nebo spíše mraky a za neustálého pořádného vichru jsme i tento hlavní bod naší cesty úspěšně zdolali. Cesta dolů byla už byla jednoduchá a i když už kolena trochu bolela zvládli jsem sestup kolem chaty jen s jednou malou dešťovou přeháňkou. Pro nás to byl opravdový horský trek … v mládí jsme tomu říkali tůra, ale nová doba si žádá nové komerčnější názvy. Zvládli jsme to ve zdraví na navíc jsme ještě viděli i kamzíky a sviště, kteří na nás pod Chopkem posměšně pohvizdovali. No prostě další krásný výlet ...
A na závěr si nemohu odpustit imalou poznámku o tom co mě v Nízkých Tatrách nepotěšilo. Nejprve to byl opravdu smutný pohled na před několika lety vichřicí zdevastované svahy v podhůří. Lesníci ještě stále odstraňují staré polomy, ale jestli si zdejší lesy s takovou katastrofou poradí, na to budeme muset ještě dlouho čekat. Ale to je síla příroda a proti tomu se nemůžeme bránit, ale to, že pod Chopkem se buldozery zakusují do svahů mezi kosodřevinu a asi prchající sviště, jen proto, aby tu mohli vznikat nové pohodlnější sjezdovky, to já považuji za zločin. To je jako by někdo třeba v Krkonoších chtěl postavit sjezdovku třeba z Luční hory do Obřího dolu … A tak když jsem slyšel, že o „koupi“ Krkononoš má zájem stejná investiční skupina, která vlastní i Nízké Tatry a chce z Krkonoš vybudovat světové lyžařské středisko, tak mi trochu zamrazilo … Stále věřím, že se snad úplně všechno na peníze přepočítat nedá…

Chopok – 2 024 m je druhým nejvyšším vrcholem Nízkých Tater nachází se mezi Derešmi a vrchem Konské. Na severu má strmé bradlové stěny členěné žlaby a pilíři, které na severovýchodě padají do kotle Lukové doliny s morénovými usazeninami a jezírkem, na jihu má balvanová pole.  Chopok je dostupný z Lukové nebo z Bystré doliny. U vrcholu se nachází Kamenná chata pod Chopkem , televizní a meteorologická stanice. Z vrcholu je velmi rozsáhlý výhled do okolí.

Ďumbier – 2043 m - nejvyšší vrchol Nízkých Tater v hlavním hřebeni mezi Krúpovou holou a Králičkou. Na severu se jeví jako mohutný vysokohorský masív, padající více než 500 m vysokými stěnami, pilíři a žlaby do ledovcových kotlů v závěrech Bystré a Ludárové doliny. Mírnější jižní svahy pokrývají pole žulových balvanů. V severních kotlích se vyskytuje kamzík horský tatranský a svišť horský.  Ve svazích se v minulosti intenzívně těžily železné rudy, zlato a antimonit. Pozůstatky této činnosti jsou dosud viditelné skoro ve všech dolinách na úpatí Ďumbieru. V době 2. světové války proběhly v sedle mezi Ďumbierem a Králičkou ústupové boje partyzánů s Němci. Na památku těchto bojů a těžkého přechodu partyzánů přes Nízké Tatry v zimě v roku 1944 postavili u nedaleké Chaty M.R.Štefánika pomník padlým partyzánům.