První Jizerské tisícovky - Holubník 1071, Ptačí kupy 1013 a Bílá smrt 1007

Další krásný jarní víkend nás zlákal k prvnímu kroku na našem dlouhodobém záměru zdolání všech „tisícovek“ v Jizerských horách. a tak jsme naší první výpravu zamířili do Ferdinandova a odtud kolem Štolpišských vodopádu, které jsme už letos poznali v zamrzlém stavu při zimním výletě, směrem na první dva kopce – Holubník – 1071 a Ptačí kupy – 1013 m.n.m. Tak trochu nad plán jsme zdolali i vrchol Bílá smrt - 1007 m.n.m., vedlejší vrchol Černé hory, který nám prostě stál v cestě na Holubník. Protože jsme nechtěli nic podcenit, vzali jsme s sebou i „zkušeného domorodého vůdce“ s jejího statečného psa. A tak měla Ulli v Maggie dokonalého společníka na prolézání potoků a tůní, válení se v posledních zbytcích  sněhu a horských rašelinových jezírkách a my příjemného společníka na krásné procházce. Počasí nám přálo a tak byla cesta na vrcholy doplněná odlovem několika dalších okolních kešek a občasným překonáváním sněhových úseků opravdu nádherná. Na české straně Jizerských hor je celkem 15 tisícových vrcholů … zdolali jsme první tři, ale sezona je teprve na začátku

Nejvyšší tisícovky Jizerských hor jsou ve Vysokém jizerském hřebeni, který se táhne od Smrku až nad město Szklarska Poręba. V české části hor se nalézá 15 vrcholů s výškou nad 1000 metrů. Většina českých vrcholů je zakončena výraznými skalními útvary. Na polském území je 13 tisícimetrových vrcholů, jejich podoba je ovšem odlišná, hory mají většinou plochá temena a skalních útvarů je mnohem méně.
Holubník - 1071 je hora ležící v Severních Čechách ve středu Hejnického hřebene v pohoří Jizerské hory. Výrazný klenbovitý hřbet 3 km jižně od Ferdinandova, v západní části Smědavské hornatiny. Na vrcholové plošině skála o výšce 10-15 m s výborným kruhovým rozhledem. Severozápadně malý spočinek s rašeliništěm, ostatní části pokrývá silně poškozená smrčina, v okolí vrcholové skalky s jeřábem. Různé tvary zvětrávání žul, na hřebenové cestě patrná stupňovitost jednotlivých teras. Na vrcholu trigonometrický bod. Po severním úbočí vrcholu je vedena Štolpišská silnice po jižním úbočí zase Nová cesta.
Ptačí kupy - 1013, též Ptačí vrchy jsou skalní skupinou tří skalních masivů v Jizerských horách. V severozápadním svahu se nachází stejnojmenná přírodní rezervace, chránící smíšené vrcholové lesy (buk, jeřáb, smrk) a skalní útvary. Na vrcholu a v okolí značné polomy a imisemi zdevastovaný původní prales. Ptačí kupy patří do masivu Holubníku, konkrétně do jeho severozápadního hřebene. Ptačí kupy se nacházejí zhruba 2,5 km jižně od obce Ferdinandov a vypínají se nad hluboce zaříznutým údolím Malého Štolpichu.

Bílá smrt je hora v Jizerských horách, ležící na hřbetu Holubník - Černá hora, asi 250 m západně od sedla Holubníku. Je pojmenovaná podle nedalekého pomníčku na památku pošetilé sáňkařské výpravy tří pánů z roku 1909. Bílá smrt není zakreslena na většině map a nebývá ani zařazena do seznamů jizerskohorských tisícovek, nicméně podle autorů projektu Tisícovky Čech, Moravy a Slezska jde o tzv. vedlejší vrchol Černé hory.

Pomníček Bílá smrt se nachází necelých 100 m severně od sedla Holubníku. Na dřevěném sloupu tu visí malovaný obrázek, připomínající pošetilou sáňkařskou výpravu tří pánů - veletlustého hostinského z libereckého Radničního sklepa Arzböcka, obchodníka s šatstvem Mrase a kapelníka plukovní hudby Pochmanna. Ti se odpoledne dne 19. února 1909 vydali pěšky z Liberce do Kristiánova, kde se řádně a dlouho posilňovali. Za setmění začali rozjaření pánové stoupat z Kristiánova do sedla Holubníku, odkud chtěli sjet na saních do Ferdinandova. Na cestě je ale zastihla prudká sněhová bouře a nedaleko sedla Holubníku ztratili sněhem závátou cestu. Tlustý hostinský se bořil do hlubokého sněhu a nebyl schopen pokračovat dál. Sestavili proto troje saně, pana hostinského na ně posadili, zabalili ho do kabátů a sami dva vyrazili pro pomoc. Několik hodin bloudili severním úbočím Hejnického hřebene až před půlnocí konečně doklopýtali do Ferdinandova, kde sehnali pomoc. Hluboké stopy, které ještě nestihl sníh zasypat, je dovedly zpátky k panu hostinskému, který je prý očekával dosud čile a s myslí nezkormoucenou. Společnými silami ho dotáhli na Štolpišskou silnici, kde už na ně čekal kůň, který je dovezl dolů do Ferdinandova.

Malovaný pomníček obsahuje veršované líčení této události:

V zimní noci za jekotu bouře,
zuřící kdys tu, na této hoře,
zmizeli tři poutníci pod sněhem
a nevěděli vůbec, kudy ven.
Až po hodinách, propadlí zlým úzkostem,
nalezli zas cestu k lidským bytostem.
Pamatuj proto, poutníče, že v klínu těchto hor,
přečasto bývá zima lítý tvor!