Konec léta v Českém ráji aneb jak jsme změřili Humprecht
Poslední procházka letošního léta, tentokrát do samého srdce Českého ráje na hrad Kost a do okolních krásných údolí. Pro nás trochu nečekaně, ale o to s větší radostí, jsme se zase po delší době setkali se s kamarády, které jsme už dlouho neviděli a tak jsem se opět sešli Ulli, Olli a Elli, Nora a nejmladší člen výpravy energií nabitá Maggie. Zvláštním hostem výletu a pánem labradořího harému byl tentokrát Hugo, Kavalír King Charles španěl, který se ale velice brzy naším labíkům jak čistotou, tak vztahem k vodě, přizpůsobil. Obešli jsme si krásný okruh od hradu Kost údolím Plakánek, přes Libošovice, kde jsme si v novém penzionu „U růžové holčičky“ dali docela povedený oběd a klidným Prokopským údolím zase zpět k hradu. Samozřejmě, že po cestě ta geocachingem postižená část výpravy musela objevit několik schovaných krabiček včetně jedné sebevražedné s obtížností 5/5. Vše dobře dopadlo, sluníčko svítilo, čtyřnozí členové výpravy si užili koupání a pobíhání v bahnitých loužích, my ostatní pouze toho bahna odletujícího od našich vzorně „čistých“ pejsků. Závěr výpravy jsme už pouze v geocacherské sestavě zakončili u loveckého zámečku Humprecht, kde bylo nutné pro odlovení kešky přeměřit jeho obvod. Naštěstí s výbavou, za kterou by se nemusela stydět ani geodetická kancelář, bylo měření hračka a tak i tento jeden z vrcholů naší krátké „kačeří“ kariéry padl. Domů jsme se vraceli už za zapadajícího slunce, ale moc spokojení s dalším povedeným výletem.
Kost je zachovalý hrad na pískovcové skále v údolní poloze nedaleko Sobotky. Hrad založil patrně Beneš z Vartenberka před rokem 1349. Po roce 1370 byl Petrem z Vanrtenberka radikálně přestavěn. Po pánech z Házmburka přešla Kost roku 1497 do rukou Šelmberků, kteří se též zapsali do její podoby. Po roce 1524 hrad drželi Biberštejnové, kteří ho rozšířili a renesančně přestavěli. Za Lobkoviců okolo přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny 16. století vznikla celá jižní část dnešního areálu včetně hospodářských budov s pivovarem. Albrecht z Valdštejna se chystal na velkorysou přestavbu, navezl dříví, ale byl zavražděn. Svoji rezdenční funkci ztratil hrad roku 1590 s posledním zde bydlícím majitelem Oldřichem Felixem z Lobkovic (1580 – 1590), dále zde byla již jen správa panství s byty úředníků a dalších zaměstnanců. Roku 1635 hrad nevýznamně vyhořel. Koncem 17. stol. za Černínů byl jeho palác upraven na sýpku a zbytek utilitárně využíván. Jako objekt s vojenskou hodnotou byl hrad chápán ještě v roce 1866, kdy pruská rozvědka pořídila jeho fotografie, patrně nejstarší dochované fotografie českého hradu. Památková obnova a prezentace jeho paláce patří mezi nejzdařilejší zásahy na českých hradech poválečného období.
Semtínská lípa - historie tohoto místa se začíná psát kolem roku 1730, když zde byla r. 1728 postavena socha sv. Jana Nepomuckého (dílo Josefa Jelínka). U příležitosti vztyčení sochy byly časem zasazeny dvě lípy. Jelikož stromy stály na exponovaném místě, byl jeden z nich r. 1858 vyvrácen vichřicí. Legendární, vlastně až kultovní strom Českého ráje a do jisté míry i cele České republiky, již není. Byla zničena ve vichřici, která se přehnala v poměrně v úzkém pruhu přes část uzemi, kde stala, dne 27. kvetna 2000 odpoledne kolem 16.30h.. Dnes jsou na tomto místě vysazeny lípy nové. Semtinská lípa. Ve svých dílech ji opěvovalo několik významných českých básníků a spisovatelů: například Karel Čapek, Jaroslav Seifert či Jarmila Glazarová.
Zámek Humprecht, jedna z dominant Českého ráje, byl vastavěn italským architektem Carlo Luragem v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic. Novostavba zámečku v červnu roku 1678 vyhořela po zásahu blesku, ale Černínové objekt do roku 1680 obnovili a ještě jej nechali zvýšit o jedno poschodí. Od roku 1738 vlastnili zámek Netoličtí z Eisenberka a jejich dědicové, stavebně však zámek nebyl upravován až do třicátých let dvacátého století. Zajímavostí zámku je především unikátní řešení stavby, respektující terén, dále akustický sál, vysoký přes 16 metrů a turecký půlměsíc na špičce zámku. Interiéry v náznakové podobě přibližují podobu zámku v době rodiny Černínů, kteří jej nejvíce užívali. Ve druhém patře zámku je možno navštívit muzeum Sobotecka a také vyhlídkový ochoz, z něhož je, v případě dobré viditelnosti, krásný výhled po Českém ráji, na Jizerské hory, Krkonoše a České středohoří.
Nepřívěc - Malebná vesnice Nepřívěc působí, jakoby se v čase zastavila kdesi v roce 1800. Na horním konci návsi vítá poutníky kostelík Nalezení sv. Kříže, za nímž stojí osmiboká kamenná zvonice. Při procházce mezi roubenými domky, stodolami, stájemi, chlévy a výměnky vám bude připadat, že jste se ocitli v době svých prababiček.
Údolí Plakánek, stáčející se kolem říčky Klenice, je jedním z nejkrásnějších míst Českého ráje. Místo, z něhož je hezčí výhled na Kost, byste hledali stěží. Příroda Plakánku je se svými měkkými koberci zelenavé trávy a kolmými hranami pískovcových skal úchvatná. Daří se zde borovicím s podivně zkroucenými kmeny, borůvčí, vřesu a brusinkám stejně jako bujným kapradinám a ztepilých jilmům. V údolí si můžete prohlédnout skalní obydlí Barušky, ve kterém se pravděpodobně žilo ještě za první světové války. Kvádrové pískovce v Plakánku využívali lidé k stavbě svých domů dlouhá staletí. Po lamačích kamene zde zůstaly lomy se svislými stěnami, které tu a tam zdobí vyryté podpisy dělníků. Pískovec se těžil ručně, a to nešlo vůbec jednoduše. Veškerý kámen byl proto zpracován a kolem lomů není žádný odpad. Na skále u Pilského rybníka jsou vidět dvě zajímavé rytiny: legenda o svatém Jiří z roku 1764 a čtveřice lomařských nástrojů – palice, klín, lopata a špičák.