Horka se nebojíme, kopce nás nezastaví ... jsme zase na výletě
Po nucené „hárací přestávce“ jsme se opět sešli na společné psí výpravě. Tentokrát do krásného a pro nás zcela neznámého kraje kolem Ralska. Ve společnosti Charlieho a dnes už do krásy vyrostlé Bolly a jejich páníčků jsme vyrazili z Hamru na Jezeře kolem Hamerského jezera do okolních borových lesů a krásných kopců plných pískovcových skalních útvarů a krásných výhledů. Hned na prvním kopci jsme prozkoumali zříceninu hradu Děvína a díky naší zálibě ve hledání „pokladů“ pokračovali na trase od kešky ke kešce západním směrem kolem Děvínského rybníka, údolím Ploučnice, Chrástenského vodopádu k rybníku Chrástná. Tady jsme v místní hospůdce u campu ulovili překvapivě dobrý oběd a vyrazili trošku „divočejší“ trasou přes Kavčí kopec s nádhernou vyhlídkou a zajímavý útvar Skalní divadlo zpět k Hamerskému jezeru. V závěru horkého letního dne jsme se na zasloužené vykoupání v jezeře těšili asi stejně jako naši utahaní labradoři, ale za poznání dalšího krásného místa ta trocha námahy určitě stála.
Hamr na Jezeře leží uprostřed překrásné, nedotčené přírody s borovými lesy a výraznými pískovcovými útvary u Hamerského jezera pod vrcholem Děvín a sousedním vrcholem Ostrý (Hamerský špičák). Zdejší jezero je napájeno ramenem řeky Ploučnice, na které se nedaleko nachází také Chrastenský vodopád. Obec je poprvé připomínána roku 1322, kdy je uvedena první písemná zmínka o části obce Útěchovice a pánu Blektovi z Útěchovic. Tvář obce v údolí řeky Ploučnice se několikrát proměnila. V 16. století byl v obci vybudován mlýn na Ploučnici a několik hamrů na zpracování železné rudy těžené z nedalekého Děvína a jeho blízkého okolí. Na konci 19. století se Hamr stal vyhledávaným lázeňským letoviskem. Byla zde postavena řada penzionů a vilek, čímž místo nabylo honosného lázeňského charakteru známého i z filmu Dovolená s Andělem s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli. Další, nepříliš slavný osud obce se datuje k polovině 20. století, kdy se Hamr na desetiletí stal centrem těžby uranové rudy. Od roku 1993 se ovšem Hamr navrací postupně ke své zašlé slávě a přízvisku „Riviéra severu“.Hamerské jezero o rozloze 56 ha bylo založeno pravděpodobně v 16. století jako panský rybník a od konce 19. století využíváno k lázeňské rekreaci. V jeho okolí se rozprostírá i několik přístupných chráněných přírodních památek, jako např. botanicky cenné rašeliniště Černý rybník, dále přírodní památka Široký kámen a unikátní Skalní divadlo s výraznými pískovcovými útvary a populací chráněných druhů živočichů a rostlin.
Hrad Děvín - vrch na jehož hřebeni dosud stojí zbytky kdysi pevného hradu Děvína, je součástí zalesněné Ralské pahorkatiny. Na jihozápadě je Děvín oddělen sedlem od vyššího Hamerského Špičáku. Dostatečným vodítkem při zjišťování skutečného stáří hradu není ani jeho název Děvín, odvozený nejspíše od osobního jména Diva, i když se s tímto pojmenováním setkáváme již v raném období našich dějin jinde, u hradu nad soutokem Moravy s Dunajem a zejména u hradiště nad Zlíchovem, známým z Kosmovy pověsti. Vlastní historie hradu v někdejším Boleslavsku začíná ve 13. století. Široké okolí bylo tehdy v rukou Markvarticů a pravděpodobně oni byli před r. 1250 zakladateli hradu. Za Přemysla Otakara II. (1253 - 1278) hrad patřil králi, neboť v listině z r. 1260 se uvádí jako svědek Jindřich, purkrabí na Děvíně, a v zápise z r. 1283 je Děvín jedním ze čtyř hradů, které Václav II. postoupil Janovi z Michalovic. Celková dispozice hradu daná terénem a obrannými potřebami, byla zřejmě dovršena ve 14. století a pak se již neměnila jen málo. Vlastní hrad, umístěn na vyšší části elipsové plošiny, tvořila hranolová věž s připojenou budovou paláce, které uzavíraly nejširší stranu protáhlého nádvoří, chráněného z ostatních stran srázem a vysokými hradbami. V dobách husitských válek sice k obléhání Děvína nedošlo, třebaže jeho tehdejší držitel Petr z Vartemberka patřil k předním stoupencům císaře Zikmunda, ale útok přišel o málo později, za války bývalých spojenců. Za odvetného vpádu Lužičanů do Čech v r. 1444 byl Děvín obležen, ale dobýt se ho nepodařilo. Dnes jsou obě nádvoří porostlá stromy a zbytky silných zdí z hrubě opracovaného pískovce jen dávají tušit někdejší mohutnost nikdy nedobytého hradu.
