Ulli: Drábské světničky - procházka s Ollí a Francis

Trochu deštivá procházka mezi skalami a hledání pokladů Českém ráji

Procházkami a výlety nabitý týden jsme v neděli na zpáteční cestě z východu Čech zakončili v Českém ráji. S kamarády a pány Olli a Francis jsme se nenechali odradit hrozícím špatným počasím a vyrazili na náročný, ale krásný výlet do pískovcových skal. A jako čerství majitelé navigačních přístrojů jsme se samozřejmě na procházce zapojili i do hledání a dokonce úspěšného hledání schovaných pokladů.

Doprovázení našimi čtyřnohými přáteli jsme na trase a při hledání nachodili skoro 17 km a okruh zpestřený tradičně pozdějším nedělním obědem v příjemné restauraci Krásná vyhlídka, jsme dokončovali už při západu slunce. To se nám sice během dne moc neukazovalo, ale naštěstí ani dešťové přeháňky neměly dlouhé trvání a tak jsme si výlet do těchto krásných míst mohli nerušeně vychutnat. Ulla s Francis si po cestě do sytosti užívali nekonečné pošťuchování a přetahování a honičky, do kterých se zapojovala i Olli, jinak věrně na každém kroku doprovázející svého pána. Do cíle jsme tentokrát dorazili opravdu hodně unavení a zablácení, ale spokojení po krásných zážitcích a určitě se do tohoto malebného koutu české země vrátíme...

Valečov - Hrad byl založen v prvé polovině 14. století. Za husitských válek patřil známým husitským hejtmanům Bernartovi a Bartošovi z Valečova, Roku 1439 byl vypálen, avšak záhy poté byl obnoven. Od druhé poloviny 15. století střídal majitele a v 16. století byl dokonce rozdělen mezi dva držitele. Za Albrechta z Valdštejna byl připojen k Mnichovu Hradišti a postupné zpustl. Některé jeho prostory však sloužily jako nouzová obydlí chudiny až do 20. století. Areál obsahuje velké množství provozních i obytných světniček a je zde nutno předpokládat i povrchové objekty. Tato část dispozice, která plochou převyšuje vlastní hrad i obě předhradí mohla pojmout velké množství lidí a poskytnout jim i v nepříznivých klimatických podmínkách dohře vybavené útočiště. Nesporně se jednalo o zimoviště husitských polních vojsk.

Smrkovec - Nevýrazný zalesněný vrch. Na jeho vedlejším skalním výběžku, zdvihajícím se nad strmou roklí stojí něco, co sem na první a ještě více na druhý pohled jaksi nepatří. Na téměř rovné pískovcové plotně, obklopené borovým lesem tu nachýlen na jednu stranu odpočívá velký kamenný hrnec označovaný za „obětní kámen“. Snad každý musí přiznat, že umístění tohoto kamene na skále, jeho tvar (zručně a souměrně opracovaný zvenku i zevnitř) i nesourodost s plošinou na které leží, naznačuje jeho umělý a rituální původ. Ještě jednu funkci by mohla kamenná nádoba mít. Druidové, duchovní vůdcové Keltu používali přírodních skalních prohlubní i kovových a keramických nádob naplněných vodou k předpovídání budoucnosti. Postava vrásčitého vysokého vousatého starce, hledícího upřeně na západ slunce zrcadlící se na vodní hladině v kamenné míse, by se na skalní plošině vysoko nad roklí určitě nádherně vyjímala. Také lokalita ve které se hrnec nachází není jen tak obyčejnou nevinnou krajinou. Náhorní plošina, na jejímž jižním okraji skála s obětním kamenem stojí a které dominuje čedičový kužel Mužský, bývala osídlena již v mladší době kamenné. V pozdějších dobách tu žily početné populace lidu popelnicových polí, Keltu i Slovanu.

Hynšta - Torzo bývalého hrádku se 4 km jižně od Žďáru. Z původního, nepříliš rozsáhlého skalního hrádku ze 13. století se dodnes zachovala pouze jedna místnost se středovým sloupem k níž vede několik metrů dlouhá, ve skále sekaná chodba. V 17. století byl hrádek využíván jako modlitebna českých bratří, kteří se zde ukrývali před svými pronásledovateli. Později byla lokalita uváděna taktéž jako jeskyně Hynšta a tento názor v některých pramenech stále trvá. Zakladatel ani pozdější majitelé nejsou známi a historické prameny o lokalitě mlčí.

Drábské světničky - O skalním hradu východně od Mnichova Hradiště není žádných písemných zpráv a dokonce ani jeho jméno – Drábské světničky – není původní. Středověký objekt měl pravěkého předchůdce v hradišti Hrada, na okraji jehož dávno opuštěného areálu byl zbudován. Archeologický materiál z místa ukazuje, že hrad vznikl patrně někdy ve druhé polovině 13. století a brzy nato, po r. 1300, zanikl. Snad události husitských válek způsobily, že někdy v první polovině 15. století byla fortifikace obnovena a po zklidnění poměrů v zemi znovu opuštěna, tentokrát už nadobro.

Píčův statek - U cípu skalního ostrohu náhorní plošiny Hrada byla už ve středověku založena selská usedlost, dnes známá jako Píčův statek. Roku 1716 sem vstoupil přiženěním rod Píčů a jejich dynastie přetrvala 250 let. Píčovi měli velkou vážnost v kraji, vždyť výborně hospodařili na pozemcích o rozloze více než patnáct hektarů?. Známi byla i chovem koní, kteří, jak se zde říkalo, mohli nosit zlaté podkovy. Posledním velkým hospodářem na statku byl Václav Píč, narozený 1876. Z Píčova statku se pak během let staly ruiny, pozemky byly znárodněny. Každý si odnesl, co chtěl, a kameny dnes zarůstají travou a ostružiním. Jisté prý ale je, že za měsíčných nocí se zde zjevuje poslední sedlák Václav, jak se, stoje furiantsky na bryčce tažené svými proslulými hnědáky, řítí s práskáním biče tryskem po hraně skalní plošiny Hrada jako v dobách své největší slávy, když se takto vracíval ze svých řídkých návštěv vesnické hospody domů. Snad hlídá ukryté zlato z doby, kdy na statku bylo blaze...
Klamorna - na jižní straně „Hrady“, se nachází nevelká ostrožna obdélného tvaru oddělená od okolí uzoučkou šíjí, na níž se zachovalo menší hradiště nazývané Klamorna. Opevnění tohoto prostoru tvořil hliněný val. Prostor hradiště je zmenšen bývalou těžbou pískovce. Na okrajích ponechaných skal lze nalézt prohlubně pro ukotvení základů dřevěných budov a vytesané světničky se záseky pro upevnění oken a dveří. Ve středu dvou  místnůstek jsou jakési kamenné stoly, možná zbytky původních sloupů, které podpíraly strop. Uprostřed plochy hradiště je do skály vytesána cisterna - zásobní nádrž na dešťovou vodu.