Kvetoucí třešně, nádherné výhledy a botanická zahrada na dalším z vrcholů Českého středohoří

Tak tenhle kopec, podobně jako okolní vrcholy, mě lákal a provokoval hodně dlouho. Kdykoliv jsme projížděli kolem směrem na Chomutov, tak jsem si říkal, že až to jednou půjde, měli bychom zkusit na tu „buřinku“ vystoupat. Krásný začátek jara a volná slunečná neděle se ukázala jako ideální příležitost. Po chvilce přemlouvání a zlehčování výšky toho „malého kopečku“ se mi podařilo přesvědčit i ženu a tak jsme vyrazili směrem na Louny na další výlet do Českého středohoří.
Zaparkovali jsme s dostatečným odstupem od úpatí Oblíku, abychom se také „trochu prošli po rovině“ a vyrazili z jižní strany směrem k vrcholu. Na začátku stoupání jsme se nechali zlákat žlutými květy Hlaváčku jarního v zapomenutém rozkvetlém třešňovém sadu a tak jsme první část kopce prošli mimo cestu a teprve v polovině stoupaní navázali na malou pěšinku klikatící se po svahu vzhůru. Stále bylo na co se koukat a s přibývající výškou se nám otvírali stále krásnější a krásnější pohledy na okolní vrcholky a do úžasné krajiny kolem. Za chvilku a jen trochu zadýchaní jsme byli na vrcholové plošině s kótou 509 m a mohli si užívat jarního sluníčka a dalších výhledů do všech světových stran. Směrem na Louny jsme obdivovali nejprve trojvrchol Rané včetně kroužících rogalistů nad ním a kousek severněji strmou špičku Milé. Nejkrásnější je ovšem pohled k východu, kde se tyčí Srdov a Brník a za nimi se otvírá široké panorama Milešovského středohoří, od Hradišťan přes Milešovku až k výběžku Košťálu a osamělému vrcholu předsunuté hlídky středohoří, Hazmburku. A Oblík … to je asi opravdový ráj pro přírodovědce všeho druhu, protože nejrůznějších květin a motýlů a dalšího hmyzu jsme tu viděli opravdu nespočetně. Sestup po východním svahu jsme si ještě prodloužili dalším výstupem na sousední vrchol Srdov  - 482 m, kde jsme zase obdivovali krásné trsy koniklece lučního a dalších zase trochu jiných květin. Potom už jsme cestou necestou po okrajích malých políček sestoupili zpět k samotě pod Oblíkem a trochu unavení a upocení dorazili až na začátek naší cesty u Dobroměřického rybníka. Ale byl to opravdu krásný den …

Oblík - německy Hoblik je čedičový solitérní masiv, který se nachází asi 6 km na sever od Loun, v západní části Českého středohoří mezi obcemi Raná, Chraberce a Mnichov. Na severovýchodě na něj navazují dva nižší vrcholy Srdov - 482 m a Brník - 471 m, oddělené sedlem. Oblík se nachází v západní části Českého středohoří, která je geomorfologicky zařazená do podcelku Milešovské středohoří a okrsku Chožovské středohoří někdy také nazývaného Lounské středohoří nebo Lounské vrchy. Většina vrchu je holá, bez lesa. Dřeviny na severních svazích nejsou příliš vzrostlé a mají často křovitý charakter. Nejčastější jsou svída, dřín, hloh, z vyšších jasan a lípa. Z botanického hlediska je nejzajímavější jižní svah, kde je na suché strmé stráni teplomilná vegetace s chráněnými druhy rostlin, například hlaváčkem jarním, koniklecem lučním českým, kozinci, kavyly . Bylo tu pozorováno i vzácné ptactvo, jako dudek chocholatý a dřemlík tundrový. Na Oblíku je od roku 1967 vyhlášena stejnojmenná Národní přírodní rezervace o rozloze 20,5 ha. Z vrcholu je za dobré viditelnosti výborný kruhový rozhled. Trojice vrchů je v rovinatém terénu dolního Poohří viditelná z velké dálky

Dominantní poloha kopce přitahovala návštěvníky již v pravěku, jak dokazuje nález laténské (keltské) spony na jeho vrcholu. Od poloviny 15. do poloviny 18. století se na svazích jižně od Oblíku pěstovala vinná réva. Roku 1506 byla na Oblíku vysvěcena kaple, jež zanikla za třicetileté války. Další, dřevěná kaple, zasvěcená sv. Jiří, byla na kopci postavena roku 1675. Koncem 18. století zanikla.