Ulli: Kde se nám líbilo

Vánoční procházka ve skalách Kokořínska … už jsme zase pod Pokličkou …

Společně s Ullinčiným kamarádem Charliem a Hankou jsme se pokusili spálit pár vánočních kalorií a odpočinout si po vánočním shonu a tak jsme si zopakovali naší loňskou procházku po kokořínských lesích a skalách nedaleko od Pokliček, nebo přesněji Mšenských Pokliček, které jsou určitě nejznámějším a turisticky nejnavštěvovanějším místem celého Kokořínska. Tentokrát jsme si procházku ale zpestřili i hledáním několika cache – krabiček, které se tady mezi skalami plnými nejrůznějších dutin a škvír opravdu dobře schovávají. My jsme si tak užili krásného hledání, Ulli a Charlie zase své labradoří zábavy. Nám se prostě na Kokořínsku líbí a tak se sem budeme určitě znovu a znovu vracet …

pracovni

Vysoký vrch a Tuchonín … který z nich je skutečně vyšší

Poslední listopadový víkend jsme po trochu pracovní a trochu odpočinkové sobotě nakonec přece jenom vyrazili na společný nedělní výlet. Naše věrné spolehlivé společníky na procházky Charlíkovi jsme doplnili o konečně uzdravenou Summer s paničkou Alici a vyrazili na výlet do křivoklátských lesů do Poteplí poblíž Malé Kyšice. Máme tohle místo rádi a už jsme tu několikrát byli na cyklovýletu, ale tentokrát jako pěší a geocachingoví turisti jsme mohli zamířit i do trochu nepřístupnějších terénů. A tak jsme po návštěvě krásné kapličky se zázračným pramenem  v údolí potoka Žlábek vyrazili zdolat dva nejvyšší vrcholy Kladenska -  stromy zarostlý vrch Tuchonín a skalnatý Vysoký vrch s krásnou dřevěnou rozhlednou. Až dodatečně jsem si zjistil, který kopec je vlastně vyšší – o pouhý metr vítězí nenápadný a v pozadí schovaný Tuchonín. (488 m.n. m.) … my jsme je nepřeměřovali a užívali si příjemného odpoledního sluníčka, které se nakonec přece jenom prodralo přes dopolední zataženou oblohu a krásných výhledů do dalekého kraje. A závěrečný pozdní oběd v restaurací U smrku v Jenči korunovaný fantastickou smaženou čokoládovou zmrzlinou s vanilkovým krémem to už byla jenom krásná tečka za povedeným výletem …

• Fotoalba: Křivoklátsko a Vysoký vrch - procházka s kamarády

Dobytí Kočičího hrádku statečnými retrievery aneb Bára už zase stojí ...

Lákavá předpověď počasí nás přivedla k myšlence vrátit se po necelém roce do krásných lesů Podhůra kousek od Slatiňanského zámku. Kočičí hrádek už určitě znovu obsadily kočky, odfouknutou rozhlednu Bára už stačili znovu postavit a hlavně se od poslední návštěvy změnil náš stav z „mudla“ na „geokačer“a v místních lesích je opravdu hojný výskyt ukrytých krabiček s „poklady“. Příjemný a velice trpělivý doprovod na procházce jsme našli ve společnosti východočeských kamarádů – Maxíka a jeho zlatých retrievřích holek Lary a Boci, další psí dorostenky Triniti a její starší „sestry“ Peggy a samozřejmě rozměrově nepřehlédnutelného, ale zato zcela určitě nejhodnějšího míláčka Dárlý, jinak Cane Corso Italiano v celé své kráse. A když jsme se nakonec dočkali i bloudících kamarádů Petra s Miriam s jejich psím doprovodem Olli a Andym, mohli jsme v plné sestavě vyrazit směrem ke Kočičímu hrádku.

Zapomenuté lávky a kamenné růže – málo známá místa kokořínských lesů

Po delší době jsme s příslibem příjemného podzimního počasí vypravili na výpravu do kokořínských lesů. Tentokrát jsme však vynechali všechna všeobecně známá a často navštěvovaná místa a zkusili zabloudit při hledání krabiček do trochu pro nás méně prozkoumaných částí tohoto kraje. Výlet jsme začali ve vesničce Horní Vidím u místního zámečku, kde v lese za zámeckým parkem je ukryté krásné romantické místo s visutými lávkami a můstky nad docela hlubokými skalními stržemi. A jsou tam těch lávek opravdu desítky. Ovšem technický stav, ve kterém se nacházejí … skutečně „vstup jen na vlastní nebezpečí“… Po statické stránce musím konstatovat, že už to všechno mělo dávno spadnout a tak jsem si raději dal ráno jen lehkou snídani a při vstupu na houpající se „lehce“narezlé konstrukce se snažil být co nejlehčí. No však si z obrázků může každý udělat představu … Ale zvládli jsme to a celý náš statečný geoteam včetně čtyřnohého doprovodu přežil i tohle další krásné dobrodružství … Po tomto trochu adrenalinovém začátku jsme sestavu Ulli a Roxy doplnili o Charlíka a jeho pány a vydali se na procházkový okruh ze Střezivojic do okolních lesů, skal a údolí ...

Tour de Svojetice, ASMKS aneb i na podzim může být v lese krásně ...

V sobotu jsme se s kamarády vypravili na průzkum terénu kolem Svojetic a nakonec se náše malá procházka spojená s hledáním krabiček protáhl na pořádný výlet po krásných lesích mezi Svojeticemi, Tehovem a Klokočnou. A protože se na nás docela nečekaně usmálo slunce, byla procházka v nádherných podzimních barvách místních bučin docela příjemná a tak si naše výprava v silném geocacherském složení – Ulli,Olli,Roxy doplněná o nezastavitelného „puberťáka“ Dastíka a veterána Andyho podzimní den krásně užívala. Odlovili jsme si pár hezkých kešek, pokochali se barevným listím, několik „koňských“ překážek na louce jsme využili k malému psímu parkúru, potěšili se ze setkání s krásnými koňmi při Hubertově jízdě a na závěr si dopřáli výborný pozdní oběd na svojetickém ranči Dolton. Co více jsme si od původně zamračené soboty mohli přát …

pracovni

Magické síly a keltové ... kopec, kde se prý citlivky třesou strachy

Po trošku předčasném příchodu zimy nám měl podzim ukázat, že může být také krásný a tak jsme slibovaných několik alespoň trochu slunečných dní využili k dalšímu výletu. Po krásném výletu do brdských lesů jsme si vybrali další ze zajímavých míst tohoto kraje – tajemnou horu Plašivec. Naši výletní geosestavu Ulli a Olli jsme tentokrát doplnili o skoro místní Molly a Glorii samozřejmě i s jejich pány a všechny čtyři labradoří dámy dělaly tentokrát doprovod malému, ale statečně pochodujícímu boloňáčkovi Andymu. Osamělá a už svým tvarem zajímavá hora je opředená mnoha bájemi a pověstmi. Slétali se zde o svatojakubské noci čarodějnice, kdysi slavné město prý tam ďábel proměnil v suť a kameny, svoji kouzelnou zahrádku tam má místní strážce hor Fabián a v nedalekém smaragdovém jezírku přebývá Hadí královna. Trochu dost na jednu nenápadnou horu … Ale vše dobře dopadlo. Čarodějnice i další strašidla měla volný den, hadí královnu zahnali koupající se labíci a strážce hor v zelené kamizole měl zrovna na hlídání malý skautský oddíl a tak nám prošlo i příjemné opékání buřtíků jen kousek od vrcholu hory. A závěrečná návštěva vyhlášené restaurace U Madly v Berouně při zpáteční cestě to byla už jen třešnička na dortu krásně stráveného sobotního odpoledne …

Další krásné dny v Českém Švýcarsku aneb jak se pouští kohoutek...

Začátkem října se nám konečně podařilo uskutečnit dlouho plánovaný společný výlet do Českého Švýcarska s kamarády z ulice Janou a Marošem a jejich Hugem, a Magdou a Honzou s jejich zrzavou kráskou Dessi. Shodou okolností nás váhání s výběrem ubytování a srážka s termínem německého státního svátku zavála do „romantického“ penzionu Pod skalou v Jetřichovicích. Byli jsme sice brzy poučeni o tom, že hezké místo ještě nemusí znamenat hezké ubytování a příkladná neochota majitelů by leckterého návštěvníka odradila, ale nám tento drobný nedostatek dojem z krásné přírody nezkazil. Jen pro ty, kteří netouží po extravagantních snídaních nebo experimentech s nastavováním vodovodních kohoutků, zkuste nějaké nudnější ubytování v okolí… Počasí k nám bylo celkem milosrdné a tak jsme na výletech navštívili hodně krásných míst v okolí a ta nás opravdu nezklamala. Je tu skutečně nádherně ...

Cestou necestou po brdských lesích a ztracených památkách

Poslední sobotu měsíce září a naději na krásné počasí jsme se rozhodli využít k dlouho připravované a odkládané výpravě do pro nás zcela neznámého kraje pohoří Brd. Společné s Alicí a Summer jsme vyrazili do bývalého vojenského prostoru za krásami civilizací hodně nedotčené a trochu zapomenutého kraje. Trasu jsme volili opravdu GPS navigačně po cestách i necestách a zástupy turistů jsme tentokrát opravdu nepotkávali. Zato místní příroda byla opravdu nádherná a krásné počasí končícího babího léta nám zážitek z výletu ještě vylepšovalo. I díky ukrytým „krabičkám“ jsme poznali krásnou vyhlídku na Jindřichově skále, romantickou zříceninu hradu Valdek i zapomenutou vesnici Hrachoviště. Závěrečné návštěva restaurace U Marjány v Mníšku byla už jen krásnou tečkou za povedenou sobotou a již teď je nám jasné, že jsme našli další krásný kout, do kterého se určitě znovu vrátíme …