Podkrkonošské procházky, Rýchory a trošku větší štěňátko Bree ...
Východní Čechy jsou pro nás díky návštěvám rodičů zároveň i častým cílem našich výletů. Tentokrát jsme si naši procházku rozdělili do dvou dnů a dvou malých výletů na oblíbená místa mého rodného kraje. Nejprve jsme v sobotu navštívili přehradu Les-Království a potom vyjeli na kopec Zvičina - známé výletní místo s krásnými výhledy do širokého Podkrkonoší, slavnou Raisovou chatou se zavřenou kruhovou rozhlednou a malebným barokní kostelíkem sv. Jana Nepomuckého. Byli jsme tu již mnohokrát, ale krásně je tu skoro vždy ... A neděli, tu jsme věnovali výletu na Rýchory a do zaniklé horské vesnice Sklenářovice. Tady jsme se sešli s naší kamarádkou z labradorských výletů Vandou a jejími pejsky Dárlý a Bree… cane corso v celé své kráse a velikosti. A tak jsme si na procházce krásným údolím bývalých Sklenářovic užili příjemné společnosti a Ulli dostatek zábavy s trošku větším „štěňátkem“. Nakonec jsme došli až k Rýchorské boudě a poznali krásný a pro nás dosud neznámý kout Krkonoš …
Jaro, krásná procházka podél vody a "taková malá jezírka"
Po krásném jarním výletu do Jizerských hor jsme si na neděli vybírali nějakou malou nenáročnou trasu na zajímavé místo poblíž Prahy a tak jsme si vzpomněli na zajímavé fotografie naších kamarádů od Skryjských jezírek. A tak jsme za krásného jarního počasí vyrazili ve společnosti Hanky, Jirky s Charlíkem a Jany s Hugem ze Skryjí na procházku podél vody až k těm slibovaným jezírkům. Cesta podél vody a pořádné jarní vykoupání naším vodomilným psům dokonale vyhovovalo a tak nám ani nevadilo, že jezírka a hezké počasí vylákalo k návštěvě docela početné zástupy turistů. Na konci údolí jsme si na louce užili krásného jarního sluníčka a naší labíci aportovacího výcviku a vydali jsme se na zpáteční cestu podél Berounky do Skryjí. No, byla to moc hezká neděle …
Jizerské tisicovky I - výlet s kamarády
První "Jizerské tisícovky" - Holubník 1071, Ptačí kupy 1013 a Bílá smrt 1007
Další krásný jarní víkend nás zlákal k prvnímu kroku na našem dlouhodobém záměru zdolání všech „tisícovek“ v Jizerských horách. a tak jsme naší první výpravu zamířili do Ferdinandova a odtud kolem Štolpišských vodopádu, které jsme už letos poznali v zamrzlém stavu při zimním výletě, směrem na první dva kopce – Holubník – 1071 a Ptačí kupy – 1013 m.n.m. Tak trochu nad plán jsme zdolali i vrchol Bílá smrt - 1007 m.n.m., vedlejší vrchol Černé hory, který nám prostě stál v cestě na Holubník. Protože jsme nechtěli nic podcenit, vzali jsme s sebou i „zkušeného domorodého vůdce“ s jejího statečného psa. A tak měla Ulli v Maggie dokonalého společníka na prolézání potoků a tůní, válení se v posledních zbytcích sněhu a horských rašelinových jezírkách a my příjemného společníka na krásné procházce. Počasí nám přálo a tak byla cesta na vrcholy doplněná odlovem několika dalších okolních kešek a občasným překonáváním sněhových úseků opravdu nádherná. Na české straně Jizerských hor je celkem 15 tisícových vrcholů … zdolali jsme první tři, ale sezona je teprve na začátku
Padrtske rybniky - procházka s kamarády
Vojenský prostor - vstup přísně zakázán. A nebo že by ne ?
Slibované slunečné počasí nás tentokrát vytáhlo na další již dlouho plánovaný výlet do Středních Brd a pootevřeného vojenského prostoru, přesněji k Padrťským rybníkům. Z vesničky Teslíny jsme s naším geopsím týmem Ulli, OlIi, Charlie a Andy vyrazili do krásných lesů pod vrcholem Prahy a po povolených i nepovolených cestách i necestách vojenského prostoru zamířili k hlavnímu cíly naší výpravy Padrťským rybníkům. Cesta nebyla díky naší geozávislosti nejpřímější a díky lesním dělníkům používající „něco jako tanky“ ke kácení dřeva, občas nejschůdnější. Ale počasí bylo nádherné, psi si užívali lesa a všech možností ke koupání v potocích a tůních a tak nám procházka krásně uběhla. Navštívili jsme místa dnes již zcela zaniklých brdských obcí, opravdu krásné rybníky a na zpáteční cestě i dvě zajímavá místa v těsném sousedství – již sotva znatelné zbytky bývalého proboštství a kostela Sv.Jana Křtilele a malou mohylku na kótě 718, v místě kde měl stát ještě do nedávna tak diskutovaný protiraketový radar. Ještě, že tu není, asi by se nám návštěva těchto krásných míst tak dobře nepovedla… Byl to krásný den a my jsme zase zážitky zaplnili jedno malé bílé místo na mapě, ale určitě tu nejsme naposledy ...
Skoro by člověk nevěřil, že jsou v Praze taková krásná místa ...
Krásné sobotní odpoledne jsme věnovali malé geo procházce v Praze na stráních od Dívčích hradů směrem do Prokopského a Dalejského údolí. Mám tenhle trochu zastrčený kout Prahy kousek od domova moc rád, protože se člověk během chvilky přenese jakoby někam do krajiny kolem Berounky a vápencových skal Českého krasu. A protože je to území keškově bohaté, tak si Dita a Ulli užívali slunění na skalách a já lezení po svazích a zkoumání různých skalních škvír a křoví při hledání těch ukrytých „pokladů“ … Ale zase jsem se díky tomu hledání dostal na místa, kam bych asi nikdy nezabloudil a tak jsem poprvé vystoupal na skálu nad Prokopským jezírkem nebo objevil skalní stěnu Hlubočepské plotny. Místní kešky jsou sice odlovené, ale oblíbené procházkové místo nám tady zůstává …
Geocaching kolem Lánské obory, koupání labíků a zřícenina hradu
Jaro už je opravdu tady a i když předpověď neslibovala nijak krásné počasí, tak jsme nakonec o víkendu vyrazili na výlet na oba volné dny. Nejprve jsme v sobotu vyrazili na geocachingový psí výlet do Lán a do lesů okolo Lánské obory. S Petrem, jeho Ollí a adoptovaným Andíkem a už skoro dospělým psím teenagerem Dastíkem jsme po trase kolem Lánské obory postupem od krabičky ke krabičce nachodili po lese asi 15 km a užili si dokonale příjemného jarního počasí. A v neděli i když jsme chtěli původně odpočívat, jsme se nakonec domluvili s Charlieky, tedy Jirkou a Hankou na malém výletě spojeném s vykoupáním a malým „vodním výcvikem“naších labradorů. Zamířili jsme nejprve ke krásnému jezeru u vesnice Ostrá, kde jsme využili posledních možností před začátkem velké koupací sezony a přes všudypřítomné zákazy koupání psů naše labíky pořádně vyplavali a vyzkoušeli jak se nám po zimě „vylepšil“ aport z vody. Po namočení kožichů jsme vyrazili na malou procházku ke zřícenině nebo spíše malým zbytkům hradu Mydlovar uprostřed krásných lužních lesů a slepých ramen Labe.
Mnišek pod Brdy - velikonoční procházka
pracovni
pracovni
Barokní stavby hraběte Šporka u Prahy ? A já jsem znal pouze Kuks …
Jako rodák a trochu patriot z východních Čech s bydlištěm kousek od barokního zámku Kuks jsem si vždycky myslel, že všechny památky spojené se jménem hraběte Šporka jsou právě tady v Kuksu a jeho okolí. Proto pro mě bylo překvapením, když jsme při hledání cíle výletu objevil kousek od Prahy několik staveb a památek spojených právě se jménem tohoto významného šlechtice. I z tohoto důvodu jsme naplánovali náš výlet a procházku a lov kešek právě do míst spojených se jménem Špork. Společně s Petrem, jeho Olli a svěřeným Andíkem a Lenkou s Roxy jsme navštívili nejprve krásný pomník svatého Huberta v Hlavenci, bohužel veřejnosti uzavřený lovecký zámeček Bon Repos a malebnou vesničku Byšičky. A právě odtud jsme vyrazili na malý procházkový okruh k eremitáži sv. Václava a krásných lužních lesů plných různých ještě zamrzlých tůní v okolí Labe. Počasí nám přálo a procházka do jara se probouzejícím lesem zpříjemněná několika úspěšnými odlovy krabiček a zastávkou v útulné hospůdce Grado se nám moc povedla. A zase jsem si doplnil nějaké ty malé mezery ve znalostech historie ...
"Hele a je odtud vidět až na Ještěd …"
Tak tuhle hloupost jsem pronesl při našem posledním výletu na horu Říp. Snad mě může omluvit mlžný opar a můj slabší zrak, ale Ještěd to samozřejmě nebyl. Díval jsem se na jeden z vrcholů Českého středohoří – kopec Hazmburk. A tak, abych svoji chybu napravil a doplnil mezeru ve svých zeměpisných znalostech, zamířili jsme hned naší další geopsí výpravu na hrad Hazmburk a jeho okolí. Loučící se zima nám připravila na cestu krásné slunečné počasí, ale také bláto a hromady tajícího sněhu. Dokonalá zkouška nepromokavosti naši obuvi – a musím pochválit – Meindl nezklamal. Jo na botách se asi šetřit nemá … Společně s Charliekovci jsme vyrazili na takovou velkou okružní výpravu kolem vrcholu, s dobytím hradu a odlovem několika dalších kešek v nejbližším okolí. A dobytí hradu bylo tentokrát opravdu doslovné. Sezona ještě nezačala a nedobytný Hazmburk byl pro návštěvníky uzavřen. Ale je to velký kopec, keška uvnitř a přece to vynaložené úsilí při stoupání nepromarníme. A tak jsme podle „Přelez, přeskoč, ale můžeš i podlézt, pokud se po tom zase narovnáš“ celkem bez problémů překonali hradby kdysi nedobytného hradu. Náš psí doprovod použil variantu podlez – přece jenom jim to plazení pod branou jde lépe než nám. Stalo to za to …