Cestou necestou po brdských lesích a ztracených památkách
Poslední sobotu měsíce září a naději na krásné počasí jsme se rozhodli využít k dlouho připravované a odkládané výpravě do pro nás zcela neznámého kraje pohoří Brd. Společné s Alicí a Summer jsme vyrazili do bývalého vojenského prostoru za krásami civilizací hodně nedotčené a trochu zapomenutého kraje. Trasu jsme volili opravdu GPS navigačně po cestách i necestách a zástupy turistů jsme tentokrát opravdu nepotkávali. Zato místní příroda byla opravdu nádherná a krásné počasí končícího babího léta nám zážitek z výletu ještě vylepšovalo. I díky ukrytým „krabičkám“ jsme poznali krásnou vyhlídku na Jindřichově skále, romantickou zříceninu hradu Valdek i zapomenutou vesnici Hrachoviště. Závěrečné návštěva restaurace U Marjány v Mníšku byla už jen krásnou tečkou za povedenou sobotou a již teď je nám jasné, že jsme našli další krásný kout, do kterého se určitě znovu vrátíme …
Konec léta v Českém ráji aneb jak jsme změřili Humprecht
Poslední procházka letošního léta, tentokrát do samého srdce Českého ráje na hrad Kost a do okolních krásných údolí. Pro nás trochu nečekaně, ale o to s větší radostí, jsme se zase po delší době setkali se s kamarády, které jsme už dlouho neviděli a tak jsem se opět sešli Ulli, Olli a Elli, Nora a nejmladší člen výpravy energií nabitá Maggie. Zvláštním hostem výletu a pánem labradořího harému byl tentokrát Hugo, Kavalír King Charles španěl, který se ale velice brzy naším labíkům jak čistotou, tak vztahem k vodě, přizpůsobil. Obešli jsme si krásný okruh od hradu Kost údolím Plakánek, přes Libošovice, kde jsme si v novém penzionu „U růžové holčičky“ dali docela povedený oběd a klidným Prokopským údolím zase zpět k hradu.
Hruboskalsko - další výlet do Českého ráje
A zase ty skály … do Českého ráje cesta příjemná je ...
Skončili prázdniny, pomalu končí léto, ale období pro výlety je v plném proudu. V sobotu jsme se nenechali odradit nepříliš vábnou předpovědí počasí a společně s přáteli vyrazili na průzkum dalšího skalního města … tentokrát Hruboskalska. Ulla už je společně s Charliem ve skalách jako doma a tak jsme si procházku všichni nádherně užívali. Počasí se v průběhu dne zázračně vylepšilo a tak jsme si odpoledne vychutnávali i krásné výhledy na sluncem zalité skalní útvary. Výlet jsme začali na zámku Hrubá Skála, odtud jsme vyrazili do spleti cestiček mezi skalami směrem k hradu Valdštejn a po cestě navštívili památník horolezců i krásné arboretum Bukovina. Zpáteční trasu jsme si zpestřili návštěvou Kopicova statku, krásné chalupy s ještě hezčími a zajímavými skalními reliéfy tohoto místního lidového umělce. Nakonec jsme mezi skalami a samozřejmě i při hledání kešek při našlapali asi 14 km, ale tento další krásný kout Českého ráje za to určitě stál...
Panská skála, Pravčická brána, Edmondova soutěska - tak to by bylo ...
Poslední prázdninový víkend jsme se rozhodli doplnit své neznalosti známých míst severních Čech a udělali si výlet do Českého Švýcarska a okolí. Nejprve jsme malou procházkou navštívili Panskou skálu s krásným jezírkem jako stvořeným k vykoupání našeho labíka a potom jsme už s kamarádem Charliem vyrazili na velký výlet k nejznámějšímu místu Českého Švýcarska k Pravčické bráně. Procházku jsme začali za nádherného počasí na Mezní louce a po šesti kilometrech mírného stoupání dorazili do „centra místního turistického průmyslu“. Ale, když se člověk nenechá povykujícím davem turistů odradit, je tu opravdu mnoho krásného k vidění ...
Osamělé toulky přírodou aneb bez mapy ani ránu ...
Je neuvěřitelné, že se v dnešní době dá najít takový krásný kus přírody kousek od velkých měst a během procházky nepotkat jediného člověka. Tak takové to může být při procházce po Slavické oboře. To je pro veřejnost otevřena pouze dva měsíce v zimě a dva v létě, nevedou tu žádné turistické cesty a nejsou tu žádné restaurace a asi proto není tohle místo příliš známé. O to více nás návštěva obory lákala. Stihli jsme to jen pár dní před uzavřením, ale určitě jsme času stráveného na výletě nelitovali. Poznali jsme pouze malou část z tohoto krásného místa a jsem si jistý, že se sem určitě ještě vrátíme...
Hamr na Jezeře - procházka s kamarády
Horka se nebojíme, kopce nás nezastaví ... jsme zase na výletě
Po nucené „hárací přestávce“ jsme se opět sešli na společné psí výpravě. Tentokrát do krásného a pro nás zcela neznámého kraje kolem Ralska. Ve společnosti Charlieho a dnes už do krásy vyrostlé Bolly a jejich páníčků jsme vyrazili z Hamru na Jezeře kolem Hamerského jezera do okolních borových lesů a krásných kopců plných pískovcových skalních útvarů a krásných výhledů. Hned na prvním kopci jsme prozkoumali zříceninu hradu Děvína a díky naší zálibě ve hledání „pokladů“ pokračovali na trase od kešky ke kešce západním směrem kolem Děvínského rybníka, údolím Ploučnice, Chrástenského vodopádu k rybníku Chrástná. Tady jsme v místní hospůdce u campu ulovili překvapivě dobrý oběd a vyrazili trošku „divočejší“ trasou přes Kavčí kopec s nádhernou vyhlídkou a zajímavý útvar Skalní divadlo zpět k Hamerskému jezeru. V závěru horkého letního dne jsme se na zasloužené vykoupání v jezeře těšili asi stejně jako naši utahaní labradoři, ale za poznání dalšího krásného místa ta trocha námahy určitě stála.
Rozhledna, tajemný hrad a podvečerní koupání v krásném rybníce...
Při naší už skoro pravidelné sobotní procházce jsme tentokrát zamířili na oblíbené Kokořínsko. Trasu z Vrátenské hory, s rozhlednou a výhledem daleko do krajiny, na tajemný hrad Houska jsme zvládli bez zmoknutí. Naše psí sestava Ulli, Olli Charlie, Roxy byla tentokrát doplněna o možnou budoucí posilu našeho procházkového týmu - krásnou skoro labradorku Meggie, která se už zabydluje ve svém novém domově v Jablonci nad Nisou. Cestu jsme si opět zpestřili nalezením několika pokladů a hlavně objevem obrovských borůvkových plantáží na krásně opuštěném místě mezi skalami. Modré jazyky měli nakonec úplně všichni. Procházku jsme zakončili psím koupáním na rybníce Harasov a při podvečerním zapadajícím slunci, na liduprázdné pískové pláži to byl opravdu nádherný závěr našeho výletu...
Orlík a Onen svět - procházka s kamarády
Takovýto způsob léta ... aneb labradorům voda nevadí
Takovýto způsob léta ... zataženo, občasné přeháňky, místy bouřky a přívalové deště. Tak taková měla být tato sobota. Nenechali jsme se odradit a v tradiční geoprocházkové sestavě Ulli, Olli, Charlie a Roxy jsme vyrazili k Orlické přehradě a hradu Orlík. Počasí k nám nakonec bylo milosrdné a za celý den jsme nezmokli. Prošli jsme se po zámeckém parku, vykoupali naše labíky a podél přehrady došli až ke Ždákovskému mostu. Po cestě objevili několik místních kešek a po krátké návštěvě u zámku zamířili na Onen svět. Naštěstí pouze k místní známé horské chatě s Langovou rozhlednou a široko daleko vyhlášenou kuchyní ...
Horská turistika a plavení psů na Schwarzenberském kanálu
Výlet na Šumavu byl zakončením našeho prodlouženého víkendu v Českém Krumlově. Chtěli jsme navštívit nějaké "opravdu horské místo" a tak jsme vyjeli až do Jelení, místa spojeného s Schwarzenberským kanálem a po krátké keškové návštěvě Památníku zastřelení posledního šumavského medvěda jsme vyrazili k Plešnému jezeru. Naše horská výprava s tažnými psy Ulli, OIlli, Madla a Roxy, bohužel již ochuzená o nemocného Jirku s Hankou a Charlikem, za lehce pošmourného počasí úspěšně dorazlia až k Plešnému jezeru ....
Přehrada, lesy, buřtíky, zázračný pramen, Dubina a Aronek ....
Další návštěvu východních Čech jsme tentokrát spojili s procházkou na krásném i když méně známém místě, které určitě stojí za objevení – přehradě Les Království u Dvora Králové nad Labem a okolních lesích Kocléřovského hřbetu. Pro mne, skoro „místního rodáka“ je to místo častých rodinných a školních výletů, ale velice rád jsem ho ukázal trochu nostalgicky i naším kamarádům. Na výlet jsme vyrazili v tradiční labradorsko geokačeří sestavě Ulli, Olli a Charlie. Po obhlídce krásné přehradní hráze jsme proti proudu Labe vyrazili do okolních lesů směrem ke Slučím kamenům a poutnímu místu Vítězná. Tentokrát jsme vynechali tradiční "luxusní" restaurace, které na našich výletech pravidelně navštěvujeme a připravili si oběd z vlastních zásob v podobě opékaných buřtíků. Chutnalo nám úžasně a největší problém byl s ochranou oběda před smečkou hladových psů. Povedlo se a tak jsme unavení, ale spokojení dorazili po 17 km zpět k přehradě. Celý výlet jsme nakonec ještě zakončili krátkou podvečerní návštěvou na krásné chatě u rybníka Dubina u Jarky a Arona, kterým musíme ještě jednou poděkovat za zapůjčení nožíku, protože bez něho bychom neměli ani ohýnek ani ty buřtíky ... ....