Ulli: Kde se nám líbilo

Pohádková zima v Jizerských horách a ledové stěny Velkého Štolpichu

První letošní velkou procházku jsme zamířili za krásnými místy severních svahů Jizerských hor. Cesta „za sněhem“ ze zimní kalamitou postižené Prahy tentokrát vyznívala poněkud zvláštně, zejména když Petříně bylo tentokrát více sněhu než na vrcholcích Jizerek, ale přece jenom hory jsou hory… Výchozím místem našeho zimního výletu bylo krásné poutní městečko Hejnice se známou a impozantní bazilikou Navštívení Panny Marie. Tady jsme se sešli v silné labradoří sestavě - Ulli, Charlie, Meggie a Francis a bohužel bez nevolností trápené Olli jsme vyrazili na dlouhé a náročné stoupání na kopec se skalní vyhlídkou Ořešník a k cíly našeho výletu Štolpišským vodopádům. Sněhu a zimy jsme si nakonec všichni užili dosyta. Labíci ty své psí zábavy, které jsou ve sněhu ještě mnohem zábavnější a my krásné zimní přírody. Vrchol Ořešníku s krásným výhledy do údolí a mohutné ledové stěny v okolí Štolpišského vodopádu to byl nezapomenutelný zážitek. Je tu krásně a už nyní je jasné, že se sem určitě v létě vrátíme … na vodopády.

Vánoční procházka ve skalách Kokořínska … už jsme zase pod Pokličkou …

Společně s Ullinčiným kamarádem Charliem a Hankou jsme se pokusili spálit pár vánočních kalorií a odpočinout si po vánočním shonu a tak jsme si zopakovali naší loňskou procházku po kokořínských lesích a skalách nedaleko od Pokliček, nebo přesněji Mšenských Pokliček, které jsou určitě nejznámějším a turisticky nejnavštěvovanějším místem celého Kokořínska. Tentokrát jsme si procházku ale zpestřili i hledáním několika cache – krabiček, které se tady mezi skalami plnými nejrůznějších dutin a škvír opravdu dobře schovávají. My jsme si tak užili krásného hledání, Ulli a Charlie zase své labradoří zábavy. Nám se prostě na Kokořínsku líbí a tak se sem budeme určitě znovu a znovu vracet …

pracovni

Vysoký vrch a Tuchonín … který z nich je skutečně vyšší

Poslední listopadový víkend jsme po trochu pracovní a trochu odpočinkové sobotě nakonec přece jenom vyrazili na společný nedělní výlet. Naše věrné spolehlivé společníky na procházky Charlíkovi jsme doplnili o konečně uzdravenou Summer s paničkou Alici a vyrazili na výlet do křivoklátských lesů do Poteplí poblíž Malé Kyšice. Máme tohle místo rádi a už jsme tu několikrát byli na cyklovýletu, ale tentokrát jako pěší a geocachingoví turisti jsme mohli zamířit i do trochu nepřístupnějších terénů. A tak jsme po návštěvě krásné kapličky se zázračným pramenem  v údolí potoka Žlábek vyrazili zdolat dva nejvyšší vrcholy Kladenska -  stromy zarostlý vrch Tuchonín a skalnatý Vysoký vrch s krásnou dřevěnou rozhlednou. Až dodatečně jsem si zjistil, který kopec je vlastně vyšší – o pouhý metr vítězí nenápadný a v pozadí schovaný Tuchonín. (488 m.n. m.) … my jsme je nepřeměřovali a užívali si příjemného odpoledního sluníčka, které se nakonec přece jenom prodralo přes dopolední zataženou oblohu a krásných výhledů do dalekého kraje. A závěrečný pozdní oběd v restaurací U smrku v Jenči korunovaný fantastickou smaženou čokoládovou zmrzlinou s vanilkovým krémem to už byla jenom krásná tečka za povedeným výletem …

• Fotoalba: Křivoklátsko a Vysoký vrch - procházka s kamarády

Dobytí Kočičího hrádku statečnými retrievery aneb Bára už zase stojí ...

Lákavá předpověď počasí nás přivedla k myšlence vrátit se po necelém roce do krásných lesů Podhůra kousek od Slatiňanského zámku. Kočičí hrádek už určitě znovu obsadily kočky, odfouknutou rozhlednu Bára už stačili znovu postavit a hlavně se od poslední návštěvy změnil náš stav z „mudla“ na „geokačer“a v místních lesích je opravdu hojný výskyt ukrytých krabiček s „poklady“. Příjemný a velice trpělivý doprovod na procházce jsme našli ve společnosti východočeských kamarádů – Maxíka a jeho zlatých retrievřích holek Lary a Boci, další psí dorostenky Triniti a její starší „sestry“ Peggy a samozřejmě rozměrově nepřehlédnutelného, ale zato zcela určitě nejhodnějšího míláčka Dárlý, jinak Cane Corso Italiano v celé své kráse. A když jsme se nakonec dočkali i bloudících kamarádů Petra s Miriam s jejich psím doprovodem Olli a Andym, mohli jsme v plné sestavě vyrazit směrem ke Kočičímu hrádku.

Zapomenuté lávky a kamenné růže – málo známá místa kokořínských lesů

Po delší době jsme s příslibem příjemného podzimního počasí vypravili na výpravu do kokořínských lesů. Tentokrát jsme však vynechali všechna všeobecně známá a často navštěvovaná místa a zkusili zabloudit při hledání krabiček do trochu pro nás méně prozkoumaných částí tohoto kraje. Výlet jsme začali ve vesničce Horní Vidím u místního zámečku, kde v lese za zámeckým parkem je ukryté krásné romantické místo s visutými lávkami a můstky nad docela hlubokými skalními stržemi. A jsou tam těch lávek opravdu desítky. Ovšem technický stav, ve kterém se nacházejí … skutečně „vstup jen na vlastní nebezpečí“… Po statické stránce musím konstatovat, že už to všechno mělo dávno spadnout a tak jsem si raději dal ráno jen lehkou snídani a při vstupu na houpající se „lehce“narezlé konstrukce se snažil být co nejlehčí. No však si z obrázků může každý udělat představu … Ale zvládli jsme to a celý náš statečný geoteam včetně čtyřnohého doprovodu přežil i tohle další krásné dobrodružství … Po tomto trochu adrenalinovém začátku jsme sestavu Ulli a Roxy doplnili o Charlíka a jeho pány a vydali se na procházkový okruh ze Střezivojic do okolních lesů, skal a údolí ...

Tour de Svojetice, ASMKS aneb i na podzim může být v lese krásně ...

V sobotu jsme se s kamarády vypravili na průzkum terénu kolem Svojetic a nakonec se náše malá procházka spojená s hledáním krabiček protáhl na pořádný výlet po krásných lesích mezi Svojeticemi, Tehovem a Klokočnou. A protože se na nás docela nečekaně usmálo slunce, byla procházka v nádherných podzimních barvách místních bučin docela příjemná a tak si naše výprava v silném geocacherském složení – Ulli,Olli,Roxy doplněná o nezastavitelného „puberťáka“ Dastíka a veterána Andyho podzimní den krásně užívala. Odlovili jsme si pár hezkých kešek, pokochali se barevným listím, několik „koňských“ překážek na louce jsme využili k malému psímu parkúru, potěšili se ze setkání s krásnými koňmi při Hubertově jízdě a na závěr si dopřáli výborný pozdní oběd na svojetickém ranči Dolton. Co více jsme si od původně zamračené soboty mohli přát …

pracovni

Magické síly a keltové ... kopec, kde se prý citlivky třesou strachy

Po trošku předčasném příchodu zimy nám měl podzim ukázat, že může být také krásný a tak jsme slibovaných několik alespoň trochu slunečných dní využili k dalšímu výletu. Po krásném výletu do brdských lesů jsme si vybrali další ze zajímavých míst tohoto kraje – tajemnou horu Plašivec. Naši výletní geosestavu Ulli a Olli jsme tentokrát doplnili o skoro místní Molly a Glorii samozřejmě i s jejich pány a všechny čtyři labradoří dámy dělaly tentokrát doprovod malému, ale statečně pochodujícímu boloňáčkovi Andymu. Osamělá a už svým tvarem zajímavá hora je opředená mnoha bájemi a pověstmi. Slétali se zde o svatojakubské noci čarodějnice, kdysi slavné město prý tam ďábel proměnil v suť a kameny, svoji kouzelnou zahrádku tam má místní strážce hor Fabián a v nedalekém smaragdovém jezírku přebývá Hadí královna. Trochu dost na jednu nenápadnou horu … Ale vše dobře dopadlo. Čarodějnice i další strašidla měla volný den, hadí královnu zahnali koupající se labíci a strážce hor v zelené kamizole měl zrovna na hlídání malý skautský oddíl a tak nám prošlo i příjemné opékání buřtíků jen kousek od vrcholu hory. A závěrečná návštěva vyhlášené restaurace U Madly v Berouně při zpáteční cestě to byla už jen třešnička na dortu krásně stráveného sobotního odpoledne …

Další krásné dny v Českém Švýcarsku aneb jak se pouští kohoutek...

Začátkem října se nám konečně podařilo uskutečnit dlouho plánovaný společný výlet do Českého Švýcarska s kamarády z ulice Janou a Marošem a jejich Hugem, a Magdou a Honzou s jejich zrzavou kráskou Dessi. Shodou okolností nás váhání s výběrem ubytování a srážka s termínem německého státního svátku zavála do „romantického“ penzionu Pod skalou v Jetřichovicích. Byli jsme sice brzy poučeni o tom, že hezké místo ještě nemusí znamenat hezké ubytování a příkladná neochota majitelů by leckterého návštěvníka odradila, ale nám tento drobný nedostatek dojem z krásné přírody nezkazil. Jen pro ty, kteří netouží po extravagantních snídaních nebo experimentech s nastavováním vodovodních kohoutků, zkuste nějaké nudnější ubytování v okolí… Počasí k nám bylo celkem milosrdné a tak jsme na výletech navštívili hodně krásných míst v okolí a ta nás opravdu nezklamala. Je tu skutečně nádherně ...