Východočeské moře a polské Stolové hory - opravdu krásný den
Druhý den našeho svátečního výletu na východ Čech a do pískovcových skal jsme zamířili dokonce i do zahraničí. Sice to bylo pouze pár kilometrů na polském území, ale zahraničí to bylo. Nejprve jsme se v rámci přípravy na parný letní den zastavili na malém vykoupání našich psů u „východočeského moře“ přehrady Rozkoš u České Skalice. Tady si ještě v plné psí sestavě užili naši labíci dokonalého vykoupání a namočení kožichů před další cestou do skal. Potom už jsme vyrazili na polské území do Stolových hor, které jsem si pamatoval z výletů z dětství. Vybrali jsme si návštěvu nejznámějšího a asi nejnavštěvovanějšího turistického místa skalní plošiny Hejšoviny - po polski Szczeliniec - typické stolové hory obklopené ze všech stran kolmými stěnami a skalním bludištěm na náhorní plošině. Pro Poláky je Hejšovina tím, čím je pro nás Český ráj, Adršpach i Labské pískovce dohromady a tak to bylo na návštěvě ve skalách vidět, ale my jsme si procházku opravdu užili, všechny cesty a cestičky prozkoumali, všemi uzoučkými místy se protáhli a všechny schody nakonec zdolali. Takže nakonec opravdu velká spokojenost a další krásně prožitý letní den …
Broumovské stěny - malý výlet s přáteli
Hluboké rokle, skalní města, bludiště ... procházka ve stínu skal
Prodloužený sváteční víkend jsme tentokrát využili k cestě na východ do mého rodného kraje a protože počasí nám přálo až moc, řekli jsme si, že ve stínu skal by mohlo být docela příjemně. A tak jsme společně s kamarády Petrem a Miriam a jejich Olli a Endíkem vyrazili do Broumovských skal na místo, na které mám vzpomínky z dob pionýrských táborů a dětských rodinných výletů. Procházku jsme začali nejprve krátkou psí koupelí u rybníka v Hlavňově a poté pokračovali od krásné barokní kaple na vrchu Hvězda „vzhůru“ do skal. Naštěstí to „vzhůru“ byla docela příjemná rovinka po vrcholcích skal s krásnými výhledy na skalní divadlo a do dalekého kraje. Nakonec jsme přece jenom z vyhřátých skal sestoupili do příjemného stínu skalních věží a nakonec si užili i toho stoupání po úzké, ale nádherné cestičce Kovářovou roklí zpestřené odlovem několika ukrytých kešek, zpět na Hvězdu. Dokonce se nám podařilo objevit i krásně ukryté místo s nádherným výhledem na Skalní divadlo a při trošce fantazie a si na chvilku užívali pocitu toho skálolezce, který zdolá tu nejvyšší skalní věž. U nás samozřejmě z bezpečné vzdálenosti od okraje a místy i pro jistotu podobně jako naší psi po čtyřech ...
Jizerské tisicovky II - výlet s kamarády
Černá hora 1085 , Sněžné věžičky 1055 ... v Jizerkách je opravdu krásně
Plány se mají plnit a tak jsme využili krásného letního počasí k druhé výpravě za Jizerskými „tisícovkami“. Opět v doprovodu Lenky s Maggie a statečných „Charlíkovců“ Hanky a Jirky jsme tentokrát vyrazili z Josefova dolu a cestou kolem nádherné přehrady a zapomenuté sklářské vesničky Kristiánova vzhůru k dalším tisícovým kopcům Jizerských hor. Prvním vrcholem v cestě byla Černá hora – 1085, kam jsme za nádherného počasí vystoupali po příjemném dřevěném chodníku a dokonale si užívali neopakovatelných výhledů do okolní krajiny. Po malé odbočce na vyhlídku Čertův odpočinek jsme pokračovali na druhý vrchol, 1055 m vysoké Sněžné věžičky s krásnou vyhlídkou na jedné z kamenných věží. Samozřejmě, že my jsme si vedle krásné přírody užívali i trochu toho geokačeřího hledání a naši psi své oblíbené psí zábavy v horských potocích krásných lesích kolem. Prostě nádherný den, který jsme zakončili výborným pozdním obědem v Pekle … naštěstí jen příjemné restauraci v Josefově dole. No a kdyby se někdo ptal, tak v přehradě se naši psi rozhodně nekoupali … je to přece zakázané … ale vysvětlujte to labradorům
Kounovské kamenné řady - výlet s přáteli
Nejzáhadnější místo v České republice a zřícenina hradu Pravda ...
Při cestě z Mariánských lázní jsem si na upozornění u cesty všiml odkazu na Kounovské kamenné řady. Po příjezdu domů jsem začal zjišťovat nějaké informace a po chvilce brouzdání po internetu bylo jasné, že sem se musíme určitě vypravit. A tak náš další psí výlet s Charlíkem a jeho pány vedl právě sem a na nedaleký hrad Pravda. Vyrazili jsme od krásného nádraží v Mutějovicích po trase naučné stezky směrem ke kamenným řadám. A je to opravdu zajímavé místo. Po krátkém prohlídce a samozřejmě odlovu jedné krabičky jsme v procházce pokračovali k našemu dalšímu cíly a to zřícenině hradu Pravda. A tady se ukázala i pravda o naší kondici, protože jak bývá zvykem, byl hrad na kopci a tak jsme nakonec byli rádi za příjemné posezení pod stromy ve zbytcích hradního nádvoří. Na zpáteční cestě s ještě lepším stoupáním, „to by mě zajímalo, kdo vybíral tuhle trasu“, jsme ještě navštívili bohužel hodně zanedbanou kapli sv. Vojtěcha a opěk kolem kamenných řad se vrátili zpět do Mutějovic. Trochu utahaní, hladoví a žízniví, ale určitě spokojení …
Podkrkonošské procházky, Rýchory a trošku větší štěňátko Bree ...
Východní Čechy jsou pro nás díky návštěvám rodičů zároveň i častým cílem našich výletů. Tentokrát jsme si naši procházku rozdělili do dvou dnů a dvou malých výletů na oblíbená místa mého rodného kraje. Nejprve jsme v sobotu navštívili přehradu Les-Království a potom vyjeli na kopec Zvičina - známé výletní místo s krásnými výhledy do širokého Podkrkonoší, slavnou Raisovou chatou se zavřenou kruhovou rozhlednou a malebným barokní kostelíkem sv. Jana Nepomuckého. Byli jsme tu již mnohokrát, ale krásně je tu skoro vždy ... A neděli, tu jsme věnovali výletu na Rýchory a do zaniklé horské vesnice Sklenářovice. Tady jsme se sešli s naší kamarádkou z labradorských výletů Vandou a jejími pejsky Dárlý a Bree… cane corso v celé své kráse a velikosti. A tak jsme si na procházce krásným údolím bývalých Sklenářovic užili příjemné společnosti a Ulli dostatek zábavy s trošku větším „štěňátkem“. Nakonec jsme došli až k Rýchorské boudě a poznali krásný a pro nás dosud neznámý kout Krkonoš …
Jizerské tisicovky I - výlet s kamarády
První Jizerské tisícovky - Holubník 1071, Ptačí kupy 1013 a Bílá smrt 1007
Další krásný jarní víkend nás zlákal k prvnímu kroku na našem dlouhodobém záměru zdolání všech „tisícovek“ v Jizerských horách. a tak jsme naší první výpravu zamířili do Ferdinandova a odtud kolem Štolpišských vodopádu, které jsme už letos poznali v zamrzlém stavu při zimním výletě, směrem na první dva kopce – Holubník – 1071 a Ptačí kupy – 1013 m.n.m. Tak trochu nad plán jsme zdolali i vrchol Bílá smrt - 1007 m.n.m., vedlejší vrchol Černé hory, který nám prostě stál v cestě na Holubník. Protože jsme nechtěli nic podcenit, vzali jsme s sebou i „zkušeného domorodého vůdce“ s jejího statečného psa. A tak měla Ulli v Maggie dokonalého společníka na prolézání potoků a tůní, válení se v posledních zbytcích sněhu a horských rašelinových jezírkách a my příjemného společníka na krásné procházce. Počasí nám přálo a tak byla cesta na vrcholy doplněná odlovem několika dalších okolních kešek a občasným překonáváním sněhových úseků opravdu nádherná. Na české straně Jizerských hor je celkem 15 tisícových vrcholů … zdolali jsme první tři, ale sezona je teprve na začátku
Padrtske rybniky - procházka s kamarády
Vojenský prostor - vstup přísně zakázán. A nebo že by ne ?
Slibované slunečné počasí nás tentokrát vytáhlo na další již dlouho plánovaný výlet do Středních Brd a pootevřeného vojenského prostoru, přesněji k Padrťským rybníkům. Z vesničky Teslíny jsme s naším geopsím týmem Ulli, OlIi, Charlie a Andy vyrazili do krásných lesů pod vrcholem Prahy a po povolených i nepovolených cestách i necestách vojenského prostoru zamířili k hlavnímu cíly naší výpravy Padrťským rybníkům. Cesta nebyla díky naší geozávislosti nejpřímější a díky lesním dělníkům používající „něco jako tanky“ ke kácení dřeva, občas nejschůdnější. Ale počasí bylo nádherné, psi si užívali lesa a všech možností ke koupání v potocích a tůních a tak nám procházka krásně uběhla. Navštívili jsme místa dnes již zcela zaniklých brdských obcí, opravdu krásné rybníky a na zpáteční cestě i dvě zajímavá místa v těsném sousedství – již sotva znatelné zbytky bývalého proboštství a kostela Sv.Jana Křtilele a malou mohylku na kótě 718, v místě kde měl stát ještě do nedávna tak diskutovaný protiraketový radar. Ještě, že tu není, asi by se nám návštěva těchto krásných míst tak dobře nepovedla… Byl to krásný den a my jsme zase zážitky zaplnili jedno malé bílé místo na mapě, ale určitě tu nejsme naposledy ...
Barokní stavby hraběte Šporka u Prahy ? A já jsem znal pouze Kuks …
Jako rodák a trochu patriot z východních Čech s bydlištěm kousek od barokního zámku Kuks jsem si vždycky myslel, že všechny památky spojené se jménem hraběte Šporka jsou právě tady v Kuksu a jeho okolí. Proto pro mě bylo překvapením, když jsme při hledání cíle výletu objevil kousek od Prahy několik staveb a památek spojených právě se jménem tohoto významného šlechtice. I z tohoto důvodu jsme naplánovali náš výlet a procházku a lov kešek právě do míst spojených se jménem Špork. Společně s Petrem, jeho Olli a svěřeným Andíkem a Lenkou s Roxy jsme navštívili nejprve krásný pomník svatého Huberta v Hlavenci, bohužel veřejnosti uzavřený lovecký zámeček Bon Repos a malebnou vesničku Byšičky. A právě odtud jsme vyrazili na malý procházkový okruh k eremitáži sv. Václava a krásných lužních lesů plných různých ještě zamrzlých tůní v okolí Labe. Počasí nám přálo a procházka do jara se probouzejícím lesem zpříjemněná několika úspěšnými odlovy krabiček a zastávkou v útulné hospůdce Grado se nám moc povedla. A zase jsem si doplnil nějaké ty malé mezery ve znalostech historie ...
"Hele a je odtud vidět až na Ještěd …"
Tak tuhle hloupost jsem pronesl při našem posledním výletu na horu Říp. Snad mě může omluvit mlžný opar a můj slabší zrak, ale Ještěd to samozřejmě nebyl. Díval jsem se na jeden z vrcholů Českého středohoří – kopec Hazmburk. A tak, abych svoji chybu napravil a doplnil mezeru ve svých zeměpisných znalostech, zamířili jsme hned naší další geopsí výpravu na hrad Hazmburk a jeho okolí. Loučící se zima nám připravila na cestu krásné slunečné počasí, ale také bláto a hromady tajícího sněhu. Dokonalá zkouška nepromokavosti naši obuvi – a musím pochválit – Meindl nezklamal. Jo na botách se asi šetřit nemá … Společně s Charliekovci jsme vyrazili na takovou velkou okružní výpravu kolem vrcholu, s dobytím hradu a odlovem několika dalších kešek v nejbližším okolí. A dobytí hradu bylo tentokrát opravdu doslovné. Sezona ještě nezačala a nedobytný Hazmburk byl pro návštěvníky uzavřen. Ale je to velký kopec, keška uvnitř a přece to vynaložené úsilí při stoupání nepromarníme. A tak jsme podle „Přelez, přeskoč, ale můžeš i podlézt, pokud se po tom zase narovnáš“ celkem bez problémů překonali hradby kdysi nedobytného hradu. Náš psí doprovod použil variantu podlez – přece jenom jim to plazení pod branou jde lépe než nám. Stalo to za to …
Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp ...
Hora Říp je naše dlouhodobě oblíbené místo a myslím, že snad každý Čech na Řípu, alespoň jednou v životě byl. Alespoň na školním výletu z dob dávných a školou povinných … My jsme si ten malý výstup na vršek už také několikrát zopakovali a dokonce jsem na vrcholu Řípu požádal svoji ženu o roku … a úspěšně. Ale v zimě jsme ještě na Řípu nebyli, a tak jsme využili krásnou letošní zimu k dobytí nejznámější české hory i zimním období. V oblíbené labradoří výletní sestavě Olli, Ulli,a Charlie doplněné o dobře zatepleného Endíka jsme horu zdolali klasickou cestou výstupem strmou východní „stěnou“. Samozřejmě bez pomocí vysokohorských domorodých nosičů a kyslíkových přístrojů pouze za občasné pomocí našich tažných psů. Stoupání bylo příjemné a tak jsme si my i naši labíci užívali sluníčka a čerstvě napadaného sněhu, potěšili jsme se krásnými výhledy do kraje a přemýšleli, jestli je ta naše země ještě stále mlékem a strdím oplývající …