Norsko 2011 – Lysefjord a Kjeragbolten
První horský výlet ke kameni ve skále aneb jak se chodí v Norsku …
Naše první skutečně horská túra na Kjerag (čti „šerag“) a k známému obrovskému balvanu zaklíněnému ve skále nad šestisetmetrovou propastí a kolmou stěnou Lysefjordu. Po campingu na krásném místě u řeky pod skalou a březového hájku jsme se probudili do slunečného dne a brzy vyrazili dál do hor směrem nad vesničku Lysebotn, která hluboko dole u moře ukončuje dlouhý po obou stranách strmými stěnami uzavřený Lysefjord. Tady jsme měli možnost se potkat s první zajímavostí norského počasí. Krásné teplé a slunečné počasí tady může paradoxně znamenat nepříjemnosti, protože úzký skalnatý fjord tu funguje skoro jako hrnec na páru. Od východu slunce se skály a hladina moře prudce ohřívají a vytváří se pára, která postupně zaplňuje celý ten kamenný kotel a postupně stoupá vzhůru až k samému okraji skalnatého trychtýře. A tak, když jsme dorazili na výchozí místo našeho výletu, přivítala nás mlha, přes kterou jsme neviděli ani na chatu u parkoviště natož modravé hlubiny fjordu hluboko pod námi. No alespoň jsme neměli problém se závratí… A tak jsme i přes všudypřítomnou mlhu vyrazili na náš první dle průvodce „lehký trek s dobou trvání cca 5 hodin“
Cesta přes moře a první krásný den na nejjižnějším cípu Norska ... a prý, že je tu zima
Tak jsme po dlouhých přípravách konečně vyrazili na sever. Očekávání nových poznání nás „rychle“ přeneslo po nudných a nekonečných německých a dánských dálnicích, kde jediným zpestřením byl průjezd hamburským přístavem a pozorováním upravených dánských pastvin s krávami jak z reklamy na zdravou výživu, až k dánskému přístavu Hirtshals. Tady už nás čekal superspeed trajekt společnosti Color Line - směr norský Kristiansand. Pro nás středoevropské suchozemce byla už jízda tímto kolosem pro cca 760 automobilů a dvě tisícovky pasažérů zážitek sám o sobě. Jedenáct pater propojených výtahy, restaurace, bary, obchody, herny a rychlost 27 uzlů. Za tři hodinky jsme se ani nestačili pořádně rozkoukat a prohlédnout loď a už jsme se připravovali na vylodění na norské půdě. Vyděšeni českými veterináři a úředníky jsme s obavami očekávali náročnou kontrolu našich psů a všech dokladů pro ně, jejichž shánění nám před odjezdem zabralo několik dnů, ale nakonec jsme z lodi vyjeli v takovém tempu, že jsme si vlastně ani nevšimli, že jsme nějakou celnicí projeli ....
Krkonošký výlet po stopách Hanče, Vrbaty, Molly a Glorie
Možnost udělat si výlet do Krkonoš, si většinou nenecháme ujít. A tak, když jsme dostali nabídku, strávit pár dní na bývalé podnikové chatě ROH Barvy - Laky s.p., nebylo o čem přemýšlet. Chata přímo dýchala vzpomínkami na dávné časy, protože i po mnoha letech od ukončení činnosti podniku, zůstává skoro ve stavu, jako by ji právě opustil další turnus odborářů – správce, umakartový nábytek, společenská místnost, všudypřítomné nápisy a upozornění co se má a nemá dělat … Ale byli jsme tam sami a bylo tam moc hezky. A u našeho výletu jsem se nechal inspirovat dovolenkovým výletem našich přátel a udělali jsme si krásnou horskou tůru ze Zlatého návrší přes Voseckou boudu a Sněžné jámy k pramenům Labe a kolem Pančavského vodopádu a mohyly Hanče a Vrbaty zpět do Horních Míseček. A užili jsme si i toho pravého horkého rozmanitého počasí. Chvilku jsme se vyhřívali na slunci a o pár minut později byli v neprůhledném mraku a viděli jen pár metrů před sebe. Pohled do Sněžných jam nám byl tentokrát odepřen. Inu hory jsou hory …
Chopok, Ďumbier, Štefánikova chata … za kamzíky a svišti na vrcholy Nízkých Tater
Druhou část našeho slovenského výletu jsme zamířili do samého srdce Nízkých Tater a to na Chopok a Ďumbier - nejvyšší vrchol těchto nádherných hor. Tady to byla pro mě taková malá vzpomínková procházka, protože jsem tu byl před opravdu mnoha a mnoha lety jako dítě s matkou na dovolené ROH. Bylo zvláštní, jak se mě některé vzpomínky až překvapivě jasně vybavovali. Byl to příjemný návrat. Chopok jsme se rozhodli zdolat z jižní strany a výpravu jsme tak zahájili na Trangošce a od dolní stanice lanovky začali drsný výstup na Chopok. Lanovka naštěstí mimo sezonu nejezdí a protože na sedačky bychom naše labradory asi jen těžko dostali, nemuseli jsme se nechat deptat pohledem na pohodlné turisty, kteří by se nám vznášeli nad hlavou a bez námahy zdolávali výškové metry.
Vlkolínec, Malino brdo, Ploská ... a hlavně si dávejte pozor na medvědy ….
Udělali jsme malou změnu v oblíbených místech naších výletů a po pálavském setkání zamířili na trochu prodloužená víkend do „daleké“ ciziny. Do slovenských hor. Je to už opravdu mnoho let co jsem tu byl naposledy a tak to bylo trochu i vzpomínání na mládí… A protože jsme se ubytovali v krásné dolině pod Velkou Fatrou, tak náš první výlet samozřejmě směřoval do pro mě zcela neznámých kopců. Nejprve jsme si udělali „malou“ odpolední rozcvičku a navštívili krásnou vesničku žijící skanzen Vlkolínec a vystoupali na kopec nad ní na Malino Brdo a druhý den jsme se vypravili na opravdový „trek“ do hor s výstupem na vrchol Ploská. Musím říci, že Velká Fatra plně naplnila mé očekávání a přidala ještě mnohé nad to. Nádherné výhledy, zářivě bílé skály, rozkvetlé louky intensivně vonící mateřídouškou, čisté potoky a všude tak absolutní klid, že jsme si někdy připadali, že jsme tu opravdu skoro sami....
Anglický park, francouzská zahrada, arabský minaret a to vše za jedno odpoledne …
Tak jsme se díky pozvání od Vandy na prodloužený víkend na Pálavu konečně vypravili na jižní Moravu. Většina účastníků srazu Sdružení pejskařů a přátel psů dorazila později, my rychlejší jsme si hned po příjezdu udělali malý výlet s procházkou po nádherném parku u zámku Lednice. Nádherné počasí a jaro v nejlepší době opravdu lákalo na procházku a úžasný park se nám odvděčil nádhernými pohledy na nejrůznější odstíny svěží zelené barvy na stromech, barevné květy na krásných loukách a samozřejmě také na spousty zajímavých historických staveb v zámeckém parku. Udělali jsme si procházku kolem rybníků až k vyhlídce na romantickém minaretu a nakonec došli až k Janohradu, další romantické zámecké stavbě napodobující středověkou zříceninu. Výlet jsme zakončili u lednického zámku ve francouzské zahradě a potom už rychle utíkali domů před blížící se bouřkou. Ale, že je tu krásně ..
Pálava - kraj vinohradů a úrodných polí, ale i strmých skal a stepních strání
Druhý den našeho pálavského výletu jsme samozřejmě zamířili na nejhezčí místa Pavlovských vrchů, ke zřícenině Dívčích hradů. Často jsme na cestách projížděli kolem siluety kopců s hrady a skalními útvary, ale tentokrát jsme si konečně, díky setkání s přáteli, našli čas na podrobnější poznání. Naše psí výprava se od včerejška rozšířila o několik dalších účastníků setkání a tak jsme k vrcholkům Pálavy vyrazili již v docela početné skupince. Nádherné skoro letní počasí nám i dnes přálo a tak jsme si po výstupu na hřeben mohli dopřávat spousty nádherných pohledů do sluncem zalité krajiny, na vodní plochu Novomlýnských nádrží, krásně se zelenající vinice na svazích nad Pavlovem a Dolními Věstonicemi a nádherné bílé skály na okolních vršcích. Postupně jsme došli až k Dívčím hradům a odtud se jinou trasou po boční stěně a s malou odbočkou k Martinské skále vrátili na začátek dnešní cesty. Tím bychom skoro mohli tento výlet ukončit, ale měl ještě jedno malé překvapení. Na Děvičky jsme se ještě jednou vrátili a to na východ slunce. Noční vstávání a výstup skoro za tmy z Pavlova ke zbytkům hradu a potom netrpělivé čekáni na první sluneční paprsek. Úžasný zážitek, který si budeme dlouho pamatovat. Pálava se nám určitě vryla nejenom do paměti, ale i do srdce a určitě se sem budeme rádi vracet …
Nad Maraskem - 801 m - Velikonoce v přírodě a bez pomlázky
Velikonoční tradice už dlouhé roky nepatří mezi naše oblíbené atrakce a tak se nám rozhodnutí zmizet na Velikonoční pondělí někam dál od lidí, zdálo jako ideální řešení. Našli jsme i spřízněné duše s podobným názorem a pro Ulli i psí kamarádky na cestu a v pondělí brzy po ránu vyrazili. A protože v brdských lesích se vždy dá najít spoustu krásných a klidných míst, vybrali jsme za cíl našeho výletu další s řady brdských osmistovek vrchol Nad Maraskem - druhý nejvyšší z celých jižních Brd. Počasí nám přálo a tak jsme si cestu „zpříjemnili“ několika keškovými odlovy, návštěvou několika přírodních památek a samozřejmě i velice příjemnou zastávkou spojenou s opékáním špekáčků u lovecké chaty Na Burku. No prostě jsme si užili další krásný den …
Kvetoucí třešně, nádherné výhledy a botanická zahrada na dalším z vrcholů Českého středohoří
Tak tenhle kopec, podobně jako okolní vrcholy, mě lákal a provokoval hodně dlouho. Kdykoliv jsme projížděli kolem směrem na Chomutov, tak jsem si říkal, že až to jednou půjde, měli bychom zkusit na tu „buřinku“ vystoupat. Krásný začátek jara a volná slunečná neděle se ukázala jako ideální příležitost. Po chvilce přemlouvání a zlehčování výšky toho „malého kopečku“ se mi podařilo přesvědčit i ženu a tak jsme vyrazili směrem na Louny na další výlet do Českého středohoří. Zaparkovali jsme s dostatečným odstupem od úpatí Oblíku, abychom se také „trochu prošli po rovině“ a vyrazili z jižní strany směrem k vrcholu. Na začátku stoupání jsme se nechali zlákat žlutými květy Hlaváčku jarního v zapomenutém rozkvetlém třešňovém sadu a tak jsme první část kopce prošli mimo cestu a teprve v polovině stoupaní navázali na malou pěšinku klikatící se po svahu vzhůru.
Zima někdy dokáže vykouzlit neuvěřitelné věci
pracovni