N 50° 53.981 E 015° 08.192

Uloženo: 19/08/2006. Velikost: mikro. Obtížnost: 1/5. Terén: 1/5

Zelená střecha, sněhové závěje a kaple nakonec nebyla tak tajemná …


Tak tuhle krabičku jsme odlovili stylem drive-in cestou na náš společný zimní výlet z Hejnice do zasněžených kopců Jizerských hor. Zastávka u kostelíka a kaple byla krátká, ale velice příjemná. Kostel Nanebevzetí Panny Marie i přilehlý hřbitov je velice hezký, udržovaný a kaple má skutečně krásně zelenou střechu. Ve skutečnosti se jedná o rodinnou hrobku továrníků Richterů, projektovanou F.Neumannem, tvůrcem liberecké a frýdlanské radnice. Je to taková malá kopie těch jeho slavnějších staveb, v současné době trochu chátrající, ale zdá se, že rekonstrukce už probíhá. Nalezení kešky proběhlo bez problému …. než jsem si stačil kapli prohlédnout a vyfotografovat, už Dita vytahovala kešku z úkrytu. Moje žena je na mikro kešky specialista – rychlá a šikovná, zvláště, když je venku zima…

Osada Raspenava se původně nacházela jen na levém břehu říčky Smědé. Na protějším břehu stály chalupy osady Luh - Mildenau a proti proudu se rozkládal Lužec - Mildeneichen. Jméno Raspenava pochází z německého Raspenou „ves na Raspově nivě“ a najdeme ji na horním toku říčky Smědé. Teprve v r.1962 došlo ke spojení těchto tří obcí spolu s přilehlou osadou Peklo (podle staré panské ovčárny). Avšak na počest Karoliny J. Clam-Gallasové, manželky majitele panství, byl r. 1784 změněn úřední název na Karolinino Údolí. Dnes se opět používá název Peklo a nachází se zde stejnojmenný přírodní park Peklo. V době, kdy Frýdlantsko bylo spravované Albrechtem z Valdštejna, dosáhla Raspenava největšího rozmachu a slávy. Hlavní měrou se na tom podílem místní hamr založený r. 1521. Právě výroba výzbroje pro Valdštejnovo vojsko způsobila vzestup Raspenavy. Zásoby železné rudy se získávaly z dolů na severním úpatí Jizerský hor, nebo se taktéž dovážely z jiných lokalit. Nejen že se v dnešní době v Jizerských horách železná ruda už netěží, ale už nejsou patrné ani stopy po jejím dobývání, ani stopy po hamru, ve kterém se zpracovávala. Další významným nerostem se stal vápenec těžený jak jinak než na Vápenném vrchu ležícím jižně od Raspenavy. Kvalitnější vápenec se brousil do mramorových desek. Některé z nich byly použity na Redernovu hrobku ve frýdlantském kostele Nalezení sv. Kříže. Zbytek byl pálen ve vápence pro stavební účely a to až do roku 1945. Poté se už jen vyráběl mletý vápenec pro zemědělské účely.