Krásný den v Nízkých Tatrách a krásný západ slunce na Durkovej ...
První den a první výstup do slovenských hor. A hned na úvod hezké poučení, jak se na horách nechovat. Protože jsem sebevědomě prohlašoval, že to bude jen malá odpolední procházka, tak jsme na výlet vyrazili docela pozdě a hned na úvod jsme si ho díky špatně zvolené přístupové cestě prodloužili o pár kilometrů. A tak jsme se vlastně ke stoupání z osady Magurka na hřebeny Nízkých Tater dostali už hodně pozdě odpoledne a brzy se přesvědčili, že stoupání do kopců si tady budeme opravdu "užívat". Naštěstí k nám byli duchové místních hor hodně shovívaví a tak nás, jen do lehkých triček oblečené výletníky, blížící se bouřka milosrdně obešla a až do večera nás provázelo příjemné sluníčko. Ale po prvotním drsném výstupu na Městskou horu a do sedla Ďurkove jsme si už jen mohli užívat nádherných výhledů na Nízké Tatry a Velkou Fatru v krásných barvách pozdně odpoledního sluníčka, fotografování na vrcholu a trochu toho hledání pokladu. Bylo tu neskutečně nádherně, ale nám nezbývalo nic jiného, než s posledními paprsky zapadajícího slunce sestoupit zpátky do údolí. No, na Magurce, kde jsme v hospůdce zanechali unavené a promrzlé dvounohé i čtyřnohé holky, jsme byli skoro za úplné tmy a vydali se s Jardou na závěrečný úsek pro odvoz. Ještě že sebou nosím čelovku ...
