Létající bordérky aneb když jsou psi opravdu „rychlejší než vítr“
S flyballem jsme se seznámili díky naší kamarádce z procházek Lence a její Roxy, kteří se tomuto krásnému psímu sportu aktivně věnují a tak jsme se vloni na podzim poprvé podívali na první flyballový turnaj „Rychlejší než vítr“ v Mělníce. A líbilo se nám to … A protože je to opravdu fotogenický sport, zkusil jsem na pražském Turnaji sladkých nadějí udělat své první fotografické pokusy se zachycením opravdu rychlých psů … no, bude nutné ještě hodně věcí vylepšit a tak třeba zase někdy přístě na flyballových závodech ...
Flyball je sport i zábava pro temperamentní psy všech plemen.
Flyball vznikl kolem roku 1970 v Severní Americe, kde se rychle rozšířil. Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná družstva na dvou stejných flyballových dráhách. Každá dráha se skládá ze čtyř stejných skokových překážek a flyballového boxu, který vystřeluje míček. Na povel psovoda, který však zůstává za startovní linií, vyběhne pes na dráhu, překoná čtyři skokové překážky, naskočí na desku boxu a tím spustí mechaniku, chytí vystřelený míček a aportuje ho zpět přes překážky k psovodovi.V okamžiku, kdy první pes z družstva protne cílovou čáru, vybíhá další pes. Vítězí družstvo, které má jako první v cíli všechny čtyři psy a míčky. Souhra družstva a vzájemná snášenlivost psů je ve flyballu mimořádně důležitá. Psi se spolu střídají na startovní a cílové čáře a v optimálním případě se míjejí čumák-čumák, přičemž se nesmí vzájemně napadnout. Nic pro psí závistivce, kteří nesnesou, když proti nim přibíhá pes s míčkem... Na střídání se dá vyhrát nebo prohrát závod. Závody družstev bývají velmi napínavé a právě v těchto okamžicích se flyball stává nefalšovaným adrenalinovým sportem. Do poslední chvíle není rozhodnuto, kdo vyhraje, neboť na dráze se může ve zlomku vteřiny stát cokoliv...
