Chorvatsko 2010 - Plitvická jezera
Chorvatský zázrak přírody nebo jen turistická atrakce na vydělávání peněz ?
Letošní letní dovolenou a cestu do Chorvatska k moři jsme si rozdělili na několik částí a konečně jsme si tak našli po cestě na jih čas na návštěvu oblasti Plitvických jezer. Strávili jsme tady dva dny ve vesničce Smoljanac pár kilometrů od jezer a tak jsme měli dost času na pořádnou procházku a prohlídku toho nejkrásnějšího z přírodních zázraků a krás národního parku. Rozhodli jsme se ignorovat všechny ty „vymoženosti“ moderní doby jako jsou vláčky, parníčky a autobusy a park jsme si obešli hezky po svých. Nachodili jsme tak přes 20 km po dřevěných chodnících a cestičkách kolem jezer a vodopádů a poznali dvě tváře národního parku – úžasnou krásu přírody a klid v místech trochu odlehlejších od „turistických atrakcí“ a fronty na přírodu a zážitky v místech s povinnou návštěvou v doprovodu turistického průvodce. Bohužel sen o klidné procházce přírodou je tady v tomto období nesplnitelný … Ale na to člověk rychle zapomene a v hlavě zůstanou pouze vzpomínky na křišťálově čistou vodu se spoustou ryb a nekonečné množství odstínů a proměn modré a zelené barvy hladiny, spoustu potoků, říček, jezer a vodopádů nejrůznějších velikostí a tvarů … jsme rádi, že jsme to viděli na vlastní oči.
Krkonoše - Černa hora - výlet s kamarády
A na zpáteční cestě nezapomeňte zatroubit ...
pracovní
Pracovní
A proč my jdeme po téhle strmé stezce, když tamhle vede docela pohodlná silnice ?… No protože my jsme expedice …
Dne 31.7. 2010 zdolala horochodecká expedice Sněžka 2010 Geocaching Dog Teamu nejvyšší vrchol České republiky. Za pomoci místních horských vůdců a jejich tažných psů, díky dlouhodobé přípravě a propracovanému rozmístění postupných výškových táborů dosáhla výprava vrcholu pouze se ztrátou iluzí o své fyzické kondici, ale beze ztrát na lidských a psích životech a bez hlubší újmy na zdraví. Ani počáteční nepřízeň počasí a časové selhání mladého podpůrného týmu, ze kterého se stal tým brzdící, nemohl statečné členy expedice zastavit od dosažení vrcholu. Přísná životospráva po dobu výstupu s promyšleným využitím energetické hodnoty borůvkových knedlíků, pomohla ke zdárnému dosažení cíle. Také nasazení horského psa, podle jména pravděpodobně tibetského původu - Djamaraia Cacobes – zvané Dárlý – na rozhánění davu turistů se ukázalo jako velice přínosné a zajišťovalo výpravě stále volnou cestu k vrcholu. A naši městem zhýčkaní labradoři se mohli od domorodého psího kamaráda konečně také naučit základům přežití a vyhledávání potravy v nepřístupném horském terénu. To bude jistě zkušenost k nezaplacení. Expedice Sněžka 2010 skončila úspěchem a vrchol byl dobyt … a tak už jen pro pořádek uvádíme sestavu psího horského týmu – Dárlý, Charlie, Maggie, Endy, Olli a Ulli a samozřejmě jejich páni. Ať žije expedice Sněžka 2011.
Jak se také dají přežít tropická vedra a ještě z toho mít radost ...
Určitě to znají všichni „pejskaři“, zejména ti co mají psy závislé na vodě, jako my. Najít v horkém létě místo na koupání, kde by byla čistá voda, málo lidí a mohli se tam koupat lidé i psi, je docela obtížné. Jedno takové hezké místo jsme objevili díky kamarádům z Kladna v lesích kousek od Lán. Lesní rybníky Pánova louka jsou asi díky tomu, že se tam nedá dojet autem a jsou trochu stranou běžného provozu krásné, klidné a skoro bez lidí. A tak si sobotní odpoledne Ulli s Dessie a jejími kladenskými kamarádkami u vody náležitě užívali. Krása … ale ne, aby jste tam začali chodit …
Východočeské moře a polské Stolové hory - opravdu krásný den
Druhý den našeho svátečního výletu na východ Čech a do pískovcových skal jsme zamířili dokonce i do zahraničí. Sice to bylo pouze pár kilometrů na polském území, ale zahraničí to bylo. Nejprve jsme se v rámci přípravy na parný letní den zastavili na malém vykoupání našich psů u „východočeského moře“ přehrady Rozkoš u České Skalice. Tady si ještě v plné psí sestavě užili naši labíci dokonalého vykoupání a namočení kožichů před další cestou do skal. Potom už jsme vyrazili na polské území do Stolových hor, které jsem si pamatoval z výletů z dětství. Vybrali jsme si návštěvu nejznámějšího a asi nejnavštěvovanějšího turistického místa skalní plošiny Hejšoviny - po polski Szczeliniec - typické stolové hory obklopené ze všech stran kolmými stěnami a skalním bludištěm na náhorní plošině. Pro Poláky je Hejšovina tím, čím je pro nás Český ráj, Adršpach i Labské pískovce dohromady a tak to bylo na návštěvě ve skalách vidět, ale my jsme si procházku opravdu užili, všechny cesty a cestičky prozkoumali, všemi uzoučkými místy se protáhli a všechny schody nakonec zdolali. Takže nakonec opravdu velká spokojenost a další krásně prožitý letní den …
Broumovské stěny - malý výlet s přáteli
Hluboké rokle, skalní města, bludiště ... procházka ve stínu skal
Prodloužený sváteční víkend jsme tentokrát využili k cestě na východ do mého rodného kraje a protože počasí nám přálo až moc, řekli jsme si, že ve stínu skal by mohlo být docela příjemně. A tak jsme společně s kamarády Petrem a Miriam a jejich Olli a Endíkem vyrazili do Broumovských skal na místo, na které mám vzpomínky z dob pionýrských táborů a dětských rodinných výletů. Procházku jsme začali nejprve krátkou psí koupelí u rybníka v Hlavňově a poté pokračovali od krásné barokní kaple na vrchu Hvězda „vzhůru“ do skal. Naštěstí to „vzhůru“ byla docela příjemná rovinka po vrcholcích skal s krásnými výhledy na skalní divadlo a do dalekého kraje. Nakonec jsme přece jenom z vyhřátých skal sestoupili do příjemného stínu skalních věží a nakonec si užili i toho stoupání po úzké, ale nádherné cestičce Kovářovou roklí zpestřené odlovem několika ukrytých kešek, zpět na Hvězdu. Dokonce se nám podařilo objevit i krásně ukryté místo s nádherným výhledem na Skalní divadlo a při trošce fantazie a si na chvilku užívali pocitu toho skálolezce, který zdolá tu nejvyšší skalní věž. U nás samozřejmě z bezpečné vzdálenosti od okraje a místy i pro jistotu podobně jako naší psi po čtyřech ...
Jizerské tisicovky II - výlet s kamarády
Černá hora 1085 , Sněžné věžičky 1055 ... v Jizerkách je opravdu krásně
Plány se mají plnit a tak jsme využili krásného letního počasí k druhé výpravě za Jizerskými „tisícovkami“. Opět v doprovodu Lenky s Maggie a statečných „Charlíkovců“ Hanky a Jirky jsme tentokrát vyrazili z Josefova dolu a cestou kolem nádherné přehrady a zapomenuté sklářské vesničky Kristiánova vzhůru k dalším tisícovým kopcům Jizerských hor. Prvním vrcholem v cestě byla Černá hora – 1085, kam jsme za nádherného počasí vystoupali po příjemném dřevěném chodníku a dokonale si užívali neopakovatelných výhledů do okolní krajiny. Po malé odbočce na vyhlídku Čertův odpočinek jsme pokračovali na druhý vrchol, 1055 m vysoké Sněžné věžičky s krásnou vyhlídkou na jedné z kamenných věží. Samozřejmě, že my jsme si vedle krásné přírody užívali i trochu toho geokačeřího hledání a naši psi své oblíbené psí zábavy v horských potocích krásných lesích kolem. Prostě nádherný den, který jsme zakončili výborným pozdním obědem v Pekle … naštěstí jen příjemné restauraci v Josefově dole. No a kdyby se někdo ptal, tak v přehradě se naši psi rozhodně nekoupali … je to přece zakázané … ale vysvětlujte to labradorům
Lázně Toušeň - a takhle plavou bulíci ...
Naše jubilejní „pětistovka“ a světe div se, Summer umí plavat
Výlet a pátrání po nejlepším koupání v okolí Prahy jsme tentokrát zamířili do Lázní Toušeň kousek od Čelakovic a soutoku Labe s Jizerou. Na fotomapě vypadalo místní pískové jezero velice lákavě a nakonec opravdu nezklamalo. Aby to nebylo pouze o koupání, tak jsme nejprve poctivě jezero obešli a nakonec si našli i docela volné místo, kde jsme si my i naši psi krásné čisté vody a pískových břehů náležitě užili. To že byli ve vodě naši labíci Ulli a Charlie určitě nikoho nepřekvapilo, ale to že se ze zapřisáhlého odpůrce vodního živlu Summer stane vodomil, to překvapilo všechny. Pravda, že plavecký styl je trochu odlišný od labradorského, ale na její radosti z plavání to nic neměnilo. Takže stačili dva roky procházek s labíky a máme tu dalšího vodního psa …
Kounovské kamenné řady - výlet s přáteli
Nejzáhadnější místo v České republice a zřícenina hradu Pravda ...
Při cestě z Mariánských lázní jsem si na upozornění u cesty všiml odkazu na Kounovské kamenné řady. Po příjezdu domů jsem začal zjišťovat nějaké informace a po chvilce brouzdání po internetu bylo jasné, že sem se musíme určitě vypravit. A tak náš další psí výlet s Charlíkem a jeho pány vedl právě sem a na nedaleký hrad Pravda. Vyrazili jsme od krásného nádraží v Mutějovicích po trase naučné stezky směrem ke kamenným řadám. A je to opravdu zajímavé místo. Po krátkém prohlídce a samozřejmě odlovu jedné krabičky jsme v procházce pokračovali k našemu dalšímu cíly a to zřícenině hradu Pravda. A tady se ukázala i pravda o naší kondici, protože jak bývá zvykem, byl hrad na kopci a tak jsme nakonec byli rádi za příjemné posezení pod stromy ve zbytcích hradního nádvoří. Na zpáteční cestě s ještě lepším stoupáním, „to by mě zajímalo, kdo vybíral tuhle trasu“, jsme ještě navštívili bohužel hodně zanedbanou kapli sv. Vojtěcha a opěk kolem kamenných řad se vrátili zpět do Mutějovic. Trochu utahaní, hladoví a žízniví, ale určitě spokojení …